Zámeček Struhaře na Lounsku má naději na budoucnost. Opravují ho nadšení manželé

Utíkají z měst na samotu, jejich cílem ale není rodinné bydlení v malém domku. Novodobí zámečtí páni, kterých v Česku stále přibývá, hledají rozpadlé ruiny hradů a zámků. Za desítky milionů korun pak podnikatelé a nadšenci opravují barokní a renesanční sídla a místo v šestipokojovém domě bydlí ve třiceti komnatách.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Majitelé zámku manželé Čechurovi | Foto: Eva Čechurová, Petr Čechura

Zámeček Struhaře na Lounsku, původně barokní sídlo s kapličkou, má klenbové stropy, je bez oken a obvodové zdi jsou holé.

Na budovách už září nové střechy. Usedlost s velkým nádvořím obklopují kopce a les.

„Původně Struhař patřil rodu Lažanských, kteří mají zámek v Chýši. Tento zámeček sloužil pro návštěvy jako letní sídlo připadající k zámku v Chýši, a proto měl podobu spíše hospodářské usedlosti, než klasického zámečku,“ popisuje Eva Čechurová.

Společně s manželem opravují usedlost do původního stavu. Mladí podnikatelé provozují v Praze restaurace a rozpadlé sídlo koupili za tři miliony korun.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na zámečku Struhař na Lounsku natáčela reportérka Petra Benešová

„Nechtěli jsme novostavbu a chtěli jsme pryč z Prahy. Dlouho jsme vybírali, objížděli jsme, protože takových domů je republika plná, ale většinou jsou buď zdevastované tak, jako tento, a ještě na ošklivém místě,“ vysvětluje Petr Čechura.

„Většinou byly využívané jako zemědělské stavby, takže tam často bývají pozůstatky JZD, a úplně nejčastěji bývá, že taková historická zámecká budova byla středem obce a postupem času se pozemky rozdrobily, rozkradly,“ dodává.

Budoucí atrakcí zámečku bude jezírko. Hlavní budova se promění na malý penzion, v dalších pak vyroste restaurace s terasou. Původní stodola pak poslouží jako welness centrum. Novodobí zámečtí páni chtějí skloubit původní stavební prvky s moderní architekturou.

„Ani jsme si nechtěli hrát na to, že bychom tady znovu vybudovali původní podobu, když nevíme, jaká je. Takže na tento dům máme naplánované skleněné balkonky a takové věci, které si myslím, že by tam nemusely působit rušivě. Že by to naopak vypadalo hůř, kdybychom si hráli na napodobeniny historického stavu,“ myslí si Čechura.

Původní krásné klenby zničilo bývalé JZD v šedesátých letech. Zámek opravují Čechurovi na vlastní náklady. Zadlužili se na celý život, rekonstrukce přijde na desítky milionů korun. „Když jsme začali stavět, tak jsme si mysleli, že třeba do deseti let bychom to mohli spustit, ale jsme tady už tři roky a utíká to strašně rychle, takže nevíme,“ říká Eva Čechurová.

Hlavní budova zámku | Foto: Eva Čechurová, Petr Čechura

Podobných nadšenců není moc, odhadem desítky. „Nebo to koupí podnikatel, relativně bohatá firma, ta potom investuje a opravuje. Takové příklady také jsou. Ale zámků, které mají majitele, který je konstruktivní a opravuje a udržuje, je spíše menšina,“ popisuje památkářka Eva Volfová.

Památkáři neznají konkrétní čísla o počtu soukromníků, kteří opravují památky. Jižní Čechy evidují zhruba dvanáct takových nadšenců, Pardubicko tři až pět, Karlovarský kraj pak 32.

Celková statistika ale neexistuje. Navíc plno opuštěných sídel už ani nepatří mezi kulturní památky, a tak zůstávají stranou zájmu, dokud je neobjeví podobní nadšenci jako manželé Čechurovi.

Petra Benešová, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme