Zásobovali odboj výbušninami, gestapo je popravilo. Teď se dočkali pomníku

Klempířský mistr Josef Líkař a rotmistr Václav Řehák vyráběli za druhé světové války výbušniny v dílně, která se stala první větší zbrojovkou domácího odboje. Gestapo je ale nakonec popravilo. Na Bílé Hoře v Praze jim teď byl slavnostně odhalen pomník. Bývalému režimu vadila jejich spolupráce s Josefem Mašínem starším.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odhalení pomníku na počest Josefa Líkaře a Václava Řeháka | Foto: Filip Jandourek

Pekelné stroje Líkaře a Řeháka měly na svědomí nespočet destrukcí, a to i za hranicemi země. Zničily například německé ministerstvo letectví.

Cukrářství, jak se výrobně výbušnin říkalo, využívali hlavně takzvaní Tři králové, tedy Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek.

„Původně byly v dílně vyráběny speciální kovové kontejnery, které byly vodotěsné a do kterých se ve speciálních naolejovaných a vazelinovaných obalech zbraně ukládaly a pak se ukrývaly,“ vysvětluje původní funkci klempířské dílny historik Eduard Stehlík.

Přehrát

00:00 / 00:00

Odhalení pomníku odbojářů se zúčastnila i Alžběta Havlová

„Teprve postupem času došlo k tomu, že dílna začala na základě požadavků zejména podplukovníka Josefa Mašína vyrábět nálože. Tvarově připomínaly například brikety, dokonce se i obalovaly v mouru, a dovnitř se umísťovaly trhaviny, které byly obstarávány částečně z továren, částečně z vojenských skladů a potom byly použity,“ pokračuje.

Nejznámější jsou dva případy - napadení ministerstva letectví v Berlíně a útok na Anhaltské nádraží. „Kde byla briketa přihozena - zřejmě upuštěna z aktovky - mezi brikety ostatní a pak normálně naložena do kamen s důsledkem, který to s sebou nese. Stejným způsobem byl proveden i útok na budovu gestapa v Pečkově paláci v Praze,“ dodává historik.

Odhalení pomníku na počest Josefa Líkaře a Václava Řeháka | Foto: Filip Jandourek

To zároveň dávalo útočníkům čas na to, aby se ukryli, protože k explozi došlo až za několik týdnů nebo dokonce měsíců. Vedle výroby ale Řehák - přezdívaný Fešák - s Líkařem poskytovali Václavu Morávkovi zázemí, byli jeho spolehlivými pobočníky a plně ho ve všem podporovali. I proto oba skončili v roce 1942 na Kobyliské střelnici, kde je gestapo 30. června popravilo. Málo se ví, že zároveň byli příbuzní - švagři. Líkař měl za manželku Fešákovu sestru.

„Šťastnou shodou náhod rodiny postiženy nebyly, i když byly zapojeny v odboji. Došlo k uvěznění gestapem, ale obě dvě rodiny přežily a dožily se konce války,“ uzavírá Stehlík. Připomíná však, že takovýchto málo známých hrdinů druhé světové války má Česká republika stovky, možná i tisíce.

Alžběta Havlová, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme