Zlín odebral čestné občanství Klementu Gottwaldovi
Zlínští zastupitelé odebrali čestné občanství prvnímu komunistickému prezidentovi Československa Klementu Gottwaldovi. Odejmutí titulu schválili téměř jednomyslně. Dva členové KSČM byli proti a dva se zdrželi hlasování.
Náměstek primátorky Martin Janečka rozhodnutí označil za napravovaní chyb minulosti a dodal, že padlo skutečně opožděně:
O přejmenovávání ulic, náměstí i obcí a vyrovnávání se s minulostí mluvil na Radiožurnálu historik a ředitel Ústavu soudobých dějin Akademie věd Oldřich Tůma.
„Čestné občanství mu mělo být zrušeno hned po revoluci v roce 1990. Tím, že jsme to udělali nyní, napravujeme chyby minulosti. Myslím, že se na to zapomnělo nebo že si nikdo neuvědomil, že Klement Gottwald to čestné občanství má.“
Janečkovi dává za pravdu i historik a ředitel Ústavu soudobých dějin Akademie věd Oldřich Tůma:
„Je to sice pozdě, ale nepřisuzoval bych tomu tak velkou váhu. Zlín se z Gottwaldova přejmenoval zpět na Zlín ještě v prosinci roku 1989. Nikdo ale patrně nestudoval dokumenty o čestných občanstvích a proto došlo k odebrání až nyní.“
„Když se Zlín přejmenovával z Gottwaldova, většina z nás na radnici ještě nebyla. Proto jsme se domnívali, že s přejmenováním města zmizelo vše, co s Gottwaldem souviselo včetně čestného občanství,“ říká primátorka Zlína Irena Ondrová.
O odebrání čestného občanství Klementu Gottwaldovi mluvila na Radiožurnálu primátorka Zlína Irena Ondrová.
„Přiznám se, že nebýt novinářů, kteří se na to nedávno ptali, tak jsme na to asi ani nepřišli.“
Jakékoliv výčitky o měnění minulosti, které zaznívají především z úst členů KSČM ale zlínská primátorka Irena Ondrová odmítá:
„To, co se stalo za vlády Klementa Gottwalda a komunistů je hotová věc. Nikdo to nesmaže a stálo to životy tisíců lidí. Poznamenalo to osudy strašného množství lidí a rodin. To se nesmaže. Čestné občanství mu ale nepatří, to se má dávat úplně jiným lidem.“
Vyrovnání se s minulostí
„Vyrovnání se s komunistickou minulostí je termín, který zaznívá čím dál tím častěji. Já mám ale obavu, že ne všichni, kteří ho používají, si pod tím něco konkrétního představují. S komunistickou minulostí si musíme nějak poradit. Bylo a stále je potřeba zmírnit křivdy, které se mnoha lidem staly, potrestat viníky,“ říká historik Tůma a dodává:
„Pak je zde úroveň symbolická. Přejmenovat náměstí, ulice, postavit pomníky. Ta je relativně nejjednodušší. Je samozřejmě také důležitá, ale nemělo by zůstat jen u ní.“
Podle Tůmy ale nejsme ve světě výjimkou, co se týče přejmenovávání míst:
„Jsou země náruživější, kde se ulice a náměstí přejmenovávají každých dvacet let, což je i náš případ. Snahu zbavit se reliktů minulosti bychom našli ale i v Německu, Polsku a dalších zemích.“
„Pamatuji si, když jsem v 80. letech dělal archiváře, jak se zjistilo, že v mnohých obcích jsou čestnými občany například Masaryk, Beneš nebo některé osobnosti spojené s protektorátem. Mělo se to prozkoumat a ta čestná občanství byla odebírána. Když se takto ve velkém čestná občanství rozdávají, musí se pak ve velkém rušit,“ konstatuje historik a ředitel Ústavu soudobých dějin Akademie věd Oldřich Tůma.
