Německá vláda levého středu vedená sociálnědemokratickým kancléřem Olafem Scholzem čelí prakticky od začátku ukrajinské války kritice, že je příliš pasivní.
Zatímco německý kancléř je z titulu funkce považovaný za těžkou váhu v evropské politice, rakouský si své místo musí hledat. Ten současný udělal velký krok, aby se i on zapsal do širšího povědomí.
Nedávno to bylo sto dní, co se v Německu chopila úřadu nová vláda Olafa Scholze. Kabinet levého středu nastupoval s velkými ambicemi, brzy však narazil na první problémy.
Frank-Walter Steinmeier dosud svůj úřad vykonával rutinně a bez chyb. Snad jediný moment, kdy zariskoval velkou část své politické autority, nastal na podzim 2017.
Hlavní německá opoziční strana CDU má nového předsedu. Skoro dvě třetiny jejích členů, kteří mohli vůbec poprvé rozhodovat v tak důležité záležitosti, si vybraly Friedricha Merze.
16 let je v životě člověka docela hodně. Ve vrcholné politice, kde plyne čas ještě o něco rychleji, to platí možná dvojnásob. Přesně tak dlouho stála Angela Merkelová v čele německé vlády.
Nestává se často, aby v nějaké zemi během několika pár hodin rezignovali premiér a ministr financí, aniž by k tomu byl objektivní důvod. V Rakousku se ale přesně něco takového stalo.
Klíčovou roli budou hrát Zelení, kteří chtějí na elektrickou energii vyráběnou ze zelených zdrojů přejít mnohem rychleji, než předchozí vláda. Podle nich ale k těmto zdrojům nepatří jaderná energie.
Křesťanští demokraté nemohou kancléřku Merkelovou zatratit a distancovat se od ní, protože je stále dost populární. Zároveň ale není možné prosazovat její dosavadní politiku bez její účasti.
Řečnický souboj o nástupnictví kancléřky Angely Merkelové v čele vlády sledovalo pět milionů diváků. A zástupce Křesťanskodemokratické unie nehrál jenom v rukavičkách.
Finiš před letošními německými parlamentními volbami slibuje nečekané napětí. Jako by už přemetů a zvratů nebylo dost v minulých týdnech, nyní se měsíc před hlasováním znovu karta obrátila.
Rakouský kancléř Sebastian Kurz neprochází úplně šťastným obdobím. Před několika dny musel znovu vypovídat před parlamentní vyšetřovací komisí zkoumající dosazování pozic ve firmách blízkých státu.
Po vlně odporu, kterou vyvolala slova spolupředsedy německých Zelených Roberta Habecka na Ukrajině, není úplně jisté, jestli by u německých Zelených operace v Jugoslávii nebo Afghánistánu opět prošly.
Sebastian Kurz, který byl dosud považován za „teflonového“ politika, na němž nezůstalo viset ani smítko jakýchkoli potíží, se najednou ocitl v samém středu vyšetřování.
Bylo to jako pověstné házení hrachu na stěnu. Každý si řekl své. Kancléřka Angela Merkelová nabádala k dodržování lidských práv, premiér Li Kche-čchiang reagoval tradičním poukazem na suverenitu země.
Více než týden mohla německá veřejnost s napětím sledovat, jak mezi křesťanskými demokraty zuří bratrovražedný souboj o pozici lídra pro podzimní parlamentní volby.
Na podzim čeká Německo zásadní politická změna, protože kancléřka Angela Merkelová odejde po 16 letech z úřadu. Kdo by ji mohl nahradit v čele vlády největšího státu Evropské unie, zatím není jasné.
Když Armin Laschet vyhrál volby v Severním Porýní-Vestfálsku, nikdo s tím nepočítal. Vytvořil koalici, která od té doby vládne bez problémů s většinou jediného hlasu. Nyní se stal novým předsedou CDU.