Atmosféra byla fantastická, nešlo běžet jinak, říká Eva Vrabcová Nývltová po překonání českého rekordu
Běžci v sobotu zaplnili ulice hlavního města a 20. ročník pražského půlmaratonu ozdobily skvělé časy elitních atletů. V ženské kategorii dlouho bojovala o světový rekord Keňanka Mellyová, která za ním nakonec o 13 sekund zaostala, ale české rekordní tabulky přepsala Eva Vrabcová. Ta časem hodina 11 minut a jedna sekunda překonala 24 let staré maximum o jedinou sekundu
„Je to krásný, ještě tomu pořád nevěřím. Když jsem nabíhala do cílové rovinky a viděla na autech 10:45, tak jsem si říkala, že to zase těsně nevyjde. Trochu mě mrzí, že to není pod jedenáct, ale aspoň je to motivace dál,“ říkala po závodu Radiožurnálu Eva Vrabcová Nývltová.
Pražský půlmaraton ovládl Keňan Kimeli, Vrabcová Nývltová překonala český rekord
Číst článek
Podmínky pro závod byly takřka ideální. I když při běhu podél vody občas může zafoukat. Podle Evy Vrabcové ale divácká podpora přebila všechny případná negativa.
„Trochu foukalo, ale právě díky vodiči jsem to nepociťovala. Divácká atmosféra byla tak fantastická, že to nešlo běžet jinak,“ těšilo českou běžkyni.
Eva Vrabcová tak dva týdny po nepovedeném světovém šampionátu v půlmaratonu potvrdila, že španělský výpadek, kde běžela skoro o 2 minuty pomaleji než v Praze, nebyl pravou ukázkou její formy.
„Před 14 dny jsem byla tak otrávená, že se mnou nebylo k vydržení. Poslední tři závody, co jsem běžela, tak jsem z toho vůbec neměla radost. Opravdu jsem se trápila. Až jsem měla takové myšlenky, jestli ještě někdy tu radost mít budu,“ přiznává Vrabcová Nývltová.
I díky fanouškům podél trati se jí ale radost vrátila a také motivace směrem k srpnovému maratonu na mistrovství Evropy v Berlíně. Atmosféru si ale v Praze užili i tisíce amatérů, kteří se dostali do cíle více než 21 kilometrové trati
„Bylo to těžké, protože jsem neměl moc času na trénink. Je to už můj druhý pražský půlmaraton a myslím, že můj čas bude podobný jako předloni. Praha je krásné město, zvlášť v takovém počasí, no a to je taky důvod, proč tady od minulého roku bydlím,“ usmíval se Francouz Gerard zabalený v cílovém prostoru do termofólie.
Na slunci už sice kolem poledne bylo přes 20 stupňů, ale ve stínu to úplně na tričko a kraťasy nebylo.
„Myslím si, že je úplně ideální počasí. Běhám to, protože manžel dělá vodiče, takže to máme jako společnou rodinnou akci, že se aspoň jednou za sto let se vidíme a máme hezký společný den,“ dokreslila tradičně příjemnou atmosféru mezi běžci jedna z amatérských závodnic Veronika.
