Olomouckého půlmaratonu se zúčastnili profesionálové i muž ‚utíkající‘ před svou nemocí
Největší mimopražský vytrvalecký závod v České republice si připsal desátý ročník. Celkem v Olomouci běhalo 10 200 lidí v rámci půlmaratonu i doprovodného „rodinného běhu“. Mezi muži zvítězil Ital Yassine Rachik, nejlepší ženou byla Lilia Fisikoviciová z Moldávie. Na startu byli špičkoví evropští i tuzemští atleti, ale hlavně vytrvalci, pro které se stal pohyb nutnou součástí života.
Proud více než šesti tisíc lidí se dal po startu do pohybu od olomoucké radnice tradičně za zvuků Smetanovy Vltavy. Tentokrát po letech bez elitních afrických běžců. Vepředu ti nejlepší, kteří hned nasadili závodní tempo, za nimi pak celé startovní pole, které se rozbíhá postupně.
Olomouckého půlmaratonu se zúčastnili profesionálové i muž ‚utíkající‘ před svou nemocí
„Docela to na ty podmínky, které panovaly už před závodem, šlo. Hodně jsem se toho obával, ale nakonec to nebylo špatné. Bylo hodně občerstvovaček, hodně vody, kropicí vozy, které to hodně zpříjemnily. Ještě trochu foukal vítr, který když se opřel do mokrých triček, byl docela osvěžující,“ říkal po závodě nejlepší z českých běžců Vít Pavlišta, který obsadil šesté místo.
Své malé vítězství ale mohl oslavit nejspíš každý, kdo ve značném vedru dorazil do cíle. Určitě i Josef Smolicha, který na start přijel z Nového Malína na Šumpersku.
Pražskou dopravu v sobotu naruší půlmaraton, dopravní podnik doporučuje používat metro
Číst článek
„Prvních deset kilometrů mi to docela vyhovovalo, i když bylo horko, těch dalších deset už bylo horších. Protože nemůžu kvůli zdravotnímu handicapu běhat delší vzdálenosti, tak mi chybí závěr. Ale i tak jsem spokojený, mám to pod hodinu a padesát minut,“ říkal Smolicha.
„Mám Bechtěrevovu nemoc, která postihuje hlavně velké klouby a v mém případě záda a celý pohybový aparát. Člověk vlastně tuhne a jediná obrana je cvičení a pohyb. Léky jen zmírňují bolest, jinak neléčí,“ vysvětluje Smolicha. „Tělo mě bolí pořád a když běžím, tak jsem nový člověk. V ten okamžik to nebolí, já té nemoci uteču, i když mě potom dožene. Takhle spolu soupeříme,“ dodává.
„Lékaři mi běh vyloženě nedoporučovali, ale běhám celý život a nechtěl jsem se toho vzdát. Pokud to bude trošku možné, budu běhat,“ říká Smolicha s tím, že už teď se těší na příští ročník.
