Česká atletika vznikla před 120 lety. Soutěžilo i v běhu s vejcem na lžíci
Česká atletika slaví významné výročí. Před 120 lety vznikla Česká amatérská atletická unie, a vyvrcholila tak snaha spojit sportovní spolky v jeden celek. Do něj od roku 1897 patřila i další odvětví jako například fotbal, tenis, plavání nebo lyžování.
Sport procházel na konci 19. století bouřlivým obdobím, kdy nebyla jednotná pravidla a ani definice samotných disciplín by v dnešních podmínkách rozhodně neobstály. A tak po vzoru dění v zahraničí, kde v roce 1894 vznikl Mezinárodní olympijský výbor, chtěli propagátoři pohybu, mezi nimiž byli také Josef Rössler Ořovský a Jiří Guth Jarkovský silnou, vytvořit zastřešující organizaci na českém území. A počátky České amatérské atletické unie nebyly vůbec jednoduché.
„Hlavní předmětem činnosti nebyla atletika, ale byly tam veslařské spolky, tenisové, cyklistické, takže každý měl trochu jiné zájmy. Schůze, které probíhaly před vznikem amatérské unie, byly poměrně bouřlivé. Podle dobových pramenů končívaly i v pozdních nočních hodinách a nezřídka musela zasahovat i policie z důvodu rušení nočního klidu. Schůze se konaly v restauracích, ať už to bylo U Pinkasů, nebo U Choděrů, kde byla podepsána listina o vzniku atletické unie," popisuje pro Radiožurnál divoké začátky organizovaného sportu autor knihy 120 let české atletiky Michal Osoba.
Stát se členem České amatérské atletické unie nebylo nijak složité, bylo třeba jen zaplatit jakýsi registrační poplatek pět zlatých, ale přísně se hlídal případný profesionalismus.
„Ten byl tvrdě postihován, takže pokud by někdo závodil za peníze, nebo přestupoval za peníze, tak by nemohl být členem unie. Třeba Slavia se neúčastnila úvodních jednání, připojila se o něco později právě kvůli tomu, že sdružovala zejména cyklisty, kteří byli placeni za závody. Tím pádem to bylo tehdy bráno jako profesionalismus."
Navíc v začátcích byla atletika i sport obecně výhradně mužskou záležitostí, což se změnilo až před první světovou válkou. Na konci 19. století se pak objevily z dnešního pohledu úsměvné disciplíny. Do atletiky patřil kop míčem do dálky, běh pozpátku nebo s vajíčkem na lžíci.
„Byly neshody kolem vzdálenosti, takže se počítalo jak v metrickém systému, tak na yardy,“ doplňuje k nejednotným pravidlům atletický expert Michal Osoba.