V mládí lámal rekordy, s atletikou ale skončil. ‚Děti by neměly trénovat jako profesionálové,‘ říká Patera
V atletické komunitě se o něm mluvilo jako o novém Tomáši Dvořákovi nebo Romanu Šebrlem. Lukáš Patera měl být vícebojařem, který naváže na rekordmany a mistry světa. V mládežnických kategoriích tyto ambice naplňoval, mezi dospělými už se ale neprosadil a nakonec začal soutěžit mezi tzv. strongmany. Jeho příběh je dalším dílem seriálu Radiožurnálu, který mapuje úskalí profesionálního sportu.
„Byl jsem třetí na mistrovství světa do sedmnácti let. A to je kategorie, ve které by šampionát vůbec neměl být. Nevede se totiž roční příprava, ale třeba čtyřletá. Vezměte si, že máte třináctiletého atleta, který je vedený na mistrovství světa za čtyři roky, takže je vychovávaný jako profesionál. Nezná nic jiného než školu, trénink, školu, trénink. Není to pro něj zábava,“ popsal Radiožurnálu Lukáš Patera.
Lukáš Patera patřil k velkým vícebojařským nadějím. Více v příspěvku Jakuba Marka
Bývalý atlet byl bronzový v osmiboji na dorosteneckém mistrovství světa v kanadském Sherbrooku v roce 2003. Tedy na šampionátu, kde svůj první velký titul vybojovala překážkářka Zuzana Hejnová a na dvoustovce dominoval Usain Bolt. Většina medailistů z šampionátu v Kanadě se ale profesionální atletické kariéry z různých důvodů nedočkala.
„Znám hromadu sportovců ze sportovního gymplu, které to nebavilo z toho důvodu, že se k nim v dětském věku lidi chovali jako k profíkům. To je podle mě veliká chyba, měla by to být větší hra,“ řekl absolvent Sportovního gymnázia v Pardubicích.
Další nevýhodou velkých mládežnických šampionátů je, že v pubertálním věku nemají sportovci ani zdaleka stejnou pomyslnou startovní čáru.
‚Korona, korona.‘ Na vytrvalce Homoláče pohlíželi během tréninku v Keni jako na vetřelce
Číst článek
„V mládežnických kategoriích je to trochu zkreslené. Měl jsem nějaký talent, ale zároveň jsem byl vývojově vepředu. Takže v kategorii do sedmnácti let mi mohlo být biologicky třeba dvacet, čímž se moje výkony oproti vrstevníkům znásobily,“ přiblížil mnohonásobný český rekordman z mládežnických kategorií období, kdy patřil mezi největší domácí atletické talenty.
„Mým hnacím motorem byl zpočátku Rocky Balboa, filmy o něm jsme s bráchou hltali. No a pak byli mými vzory samozřejmě Honza Železný nebo Tomáš Dvořák,“ řekl Patera.
‚Byl jsem naštvaný na sport‘
Postupem času ale také vnímal, že má mezery ve výšce a v oštěpu a ze snů o desetibojařských titulech a rekordech byly nižší ambice. „Už to nebylo o tom, že bych mohl být nástupcem Dvořáka a Šebrleho a být mistr světa, ale spíš že bych se mohl aspoň dostat na olympiádu.“
Pandemie sebrala atletům i mistrovství Evropy. O medaile ze šampionátu zabojují až za dva roky
Číst článek
Vinou přetrénování a přetížení mu pak ale profesor Pavel Kolář diagnostikoval zlomeninu obratle, která vyvolávala další zdravotní problémy. Patera se pak už pořádně k závodům nedostal, protože jedno zranění střídalo vzápětí další.
„Sport jsem pak nechtěl ani vidět, byl jsem na něj naštvaný. Končil jsem kolem roku 2009 a o sedm let později jsem se dostal ke strongmanům. A když už jsem zase začal něco dělat, tak mě to nebaví jen tak pro zábavu. Je to pro mě vlastně náhražka té atletiky,“ dodal.
A tak Lukáš Patera aktuálně místo přebíhání překážek tahá kamiony a za pár let mezi strongmany se dostal mezi domácí špičku. Je dokonce českým rekordmanem v disciplíně nazvané „jednoručka“, když jednou rukou udrží nad hlavou 132 kilogramů.
