Nikdy neměl chodit, teď běhá maratony. Lukáš Petrusek dokazuje, že hendikep není překážkou
Lékaři mu v dětství diagnostikovali achondroplazii, tedy poruchu růstu. Do pěti let vůbec nechodil a podle prognóz neměl chodit vůbec. Dnes je Lukáši Petruskovi 24 let a nejen, že chodí, ale dokonce běhá a chystá se na maraton.
„Beru to jako generálku na maraton, co poběžím v listopadu. Můj cíl do budoucna je zkusit na běžkách Vassův běh,“ říká pro Radiožurnál Lukáš Petrusek.
Nikdy neměl chodit, ale Lukáš Petrusek ukazuje, že i s handicapem se dají běhat maratony
140 centimetrů vysokého borce lze potkat každý den při běhání na pražské Letné. Český závodník běhá maratony, půlmaratony a snaží se soupeřit i se zdravými běžci.
„Jsem trošku z pohledu handikepovaných, když to přeženu, nenormální, že jsem tak sportovně aktivní. Pro mě sport znamená, že se můžu postavit na stejnou startovací čáru s ostatními,“ těší Petruska.
„To je na sportu krásný, že se tam nedělají rozdíly, jestli malý, velký, široký a tak. Pro všechny je to zadání stejné a díky tomu já se cítím zdravý. Na trati se cítím nejvíc zdravý a handikep si neuvědomuju,“ popisuje běžec.
Aktivním odpočinkem k medaili. Arnošt Petráček trénuje na paralympiádu v Tokiu
Číst článek
Achondroplazie ale Lukášův život ovlivňuje. Po závodech i trénincích regeneruje dvakrát déle než zdraví běžci a přípravu musí rozdělit do menších úseků.
„Handikep je prostě jenom v hlavě. Když si člověk vytyčí cíl, že chci něco zvládnout, tak to půjde,“ myslí si Petrusek a i pro tenhle postoj je inspirující nejen pro ostatní handikepované.
„Vstát z gauče, i kdybych se měl proběhnout kolem domu nebo zahrady, tak je to vítězství. Ale hlavně jde o to mít radost ze sportu. Jde o to neřešit příliš časy a neříkat si, že musím být nejlepší. Prokládat to i jinými aktivitami. Kdyby člověk jenom běhal, tak by to bylo spíš ke škodě než k užitku,“ dodává Petrusek, který je tak inspirací pro ostatní.
