Basketbal ukusoval půlku prázdnin
V jedenadvaceti dokázal, na co jiní nikdy nedosáhnou. Křídelník české reprezentace a slovinské Olympije Lubljana Jiří Welsch je i přes svůj nízký věk klenotem naší košíkové. Prodrat se na vrchol ale znamená především přinášet oběti.
Dvoumetrový hráč tak na pomyslný oltář pod bezedným košem položil i to nejcennější, co má každý školák - prázdniny. "Už od třinácti let mám vlastně jenom polovinu prázdnin, volno mám pouze v červenci," usmívá se Welsch. Poslední "kompletní" dvouměsíční volno od školy si tak užil před přechodem do mladšího dorostu. Pak už srpen zasvěcoval přípravě na nadcházející sezóny.
Když se však v září spolužáci předháněli v líčení skvělých letních zážitků, Jiří Welsch si rozhodně nepřipadal hloupě, když ty jeho byli pokaždé ve znamení košíkové. "Možná si užili skvělé prázdniny, možná ...," zamyslí se a po kratičké pauze pokračuje: "... já nevím, ale ani jsem jim to nezáviděl. Basketbal mám rád a vždycky jsem se mu snažil věnovat maximum. Po měsíčním odpočinku se mi už po něm stýskalo, takže jsem byl rád, že jsem mohl znovu začít trénovat."
Mít jen polovinu prázdnin navíc podle Jiřího Welsche neznamená mít i poloviční zážitky. Nedokáže tak ani vybrat, který z řady volných červenců byl ten nejlepší. "Vždycky se snažím trochu si užít, zapomenout na basketbal, dělat jiné věci," popisuje křídelník. Zaběhaný model odpočinku, který by opakoval každý rok ale nemá. "Třeba letos jsem se po roce hraní ve Slovinsku snažil sejít se všemi kamarády, ať už studují v Čechách nebo v Americe. Prostě si užívám každou volnou chvilku." Jedna malá spojitost mezi jeho dovolenými se ale přeci jen najde, byť letos se k ní nedostal. "Několik posledních let jsem pokaždé v červenci hrál poměrně aktivně tenis. Mám ho rád a jako malý kluk jsem ho i jeden čas hrál závodně, ale to je jediná pravidelná věc, o kterou se snažím. Jinak žádné podobné věci na pokračování nemám."
