Až zlámané obratle mi otevřely oči, sport je silný politický nástroj, říká bývalý elitní běloruský trenér
V Bělorusku trénoval národní plavecký tým, v Česku učí plavat děti. Pavel Sitenkov se o politiku příliš nezajímal. Až do prezidentských voleb v roce 2020, které si v Bělorusku „ukradl“ Alexandr Lukašenko. Sitenkovovi tehdy policie zlomila pět obratlů. „Sport je silný politický nástroj. Případný zákaz by tito sportovci neměli vnímat jako trest,“ říká o možné stopce pro běloruské a ruské sportovce pro soutěže na pařížské olympiádě.
V Bělorusku jste se jako trenér národního plaveckého týmu pohyboval v nejvyšších sportovních kruzích. Myslíte si, že by mělo být umožněno ruským a běloruským sportovcům, aby se účastnili letních olympijských her v Paříži?
Myslím si, že ne. Případný zákaz by tito sportovci neměli vnímat jako trest. Je to další pokus světa ještě jednou upoutat pozornost sportovců a dalších lidí, že se v těchto zemích něco děje špatně.
V Bělorusku říkáme, že ryba začíná hnít od hlavy. Takže tohle by byl ještě jeden pokus upozornit, že tahle hlava je už úplně shnilá.
Kejval: Hledáme podklady k zákazu startu Rusů a Bělorusů v Paříži. Důležité bude slovo Světové atletiky
Číst článek
Co byste ale řekl na argument, že politika a sport by se neměly míchat?
Není to pravda. Sport je silný politický nástroj. Když stojíte na stupni vítězů, vlaje za vámi vlajka vašeho státu. Stát do sportu investuje čas a peníze, když pak sportovci nebudou moci startovat na olympijských hrách, budou brát sankce vážně. Nebude to tak, že jim sice řekneme, že se něco děje špatně, ale pak budou moci přijet, jako kdyby nic.
Jako důvod, proč nezakazovat jejich účast na olympijských hrách, také zaznívá, že bychom neměli trestat sportovce za politický režim jejich země.
Vrcholoví sportovci patří mezi elity. Mají vliv na společnost. Lidé k nim vzhlíží. Tito sportovci by měli pochopit, že pokud neudělají něco oni, nikdo jiný to za ně neudělá. Běžní lidé si myslí, že nemohou nic ovlivnit, potřebují nějakého lídra, který jim ukáže cestu.
Dnes se lidé v Bělorusku moc bojí, máme dva tisíce politických vězňů. Ale když uvidí, že nejsou sami, že je s nimi nějaký silnější člověk, který má hlas a vliv, pak se ani oni nebudou bát.
Sám jste do šestadvaceti let žil v Bělorusku. Byl jste politicky aktivní?
To je zajímavá věc, skoro celý život jsem pracoval ve státních institucích. Byl jsem se státem těsně spojen. Politika mě nezajímala, jen politika sportu, rozvoj sportu.
Jak se ale blížily volby v roce 2020, tak jsem si začal uvědomovat nespravedlnosti, které se kolem mě děly. Začal jsem číst různé věci, přidávat posty na Instagram. Když přišly volby, tak už jsem měl velký vztek.
Volby v Bělorusku 2022
Prezidentské volby se v Bělorusku konaly 9. srpna 2020. Proti dlouholetému autoritářskému prezidentovi Alexanderu Lukašenkovi, který usiloval o svůj šestý mandát, kandidovala Svjatlana Cichanouská. Navzdory široké podpoře, kterou Cichanouská podle nezávislých průzkumů měla, získala dle oficiálních výsledků jen 10,9 procenta hlasů, zatímco Lukašenko si připsal 80 procent. Oznámení výsledků vyvolala v Bělorusku vlnu protestů, při kterých speciální policejní jednotky OMON zatkly a zranily tisíce lidí. Výsledky voleb neuznala Evropská unie.
Strach odešel
Byl jste jedním z mnoha, které policie v srpnu 2020 zatkla. Jak k tomu došlo?
Stalo se to 11. srpna. Dva dny předtím jsem se byl podívat na protestech, bylo to poklidné, jen jsme šli po ulici. 11. srpna jsem ale na protest nešel, šel jsem si zaběhat. Na ulicích se zatýkalo.
Viděl jsem, jak policisté zastavili taxikáře, zmlátili ho, vytáhli ho z auta, auto nechali na silnici, vzali ho k sobě do dodávky. Zatýkali lidi a ti leželi na zemi. Šel jsem kolem a řekl jsem na policisty něco jako „ty vole, co děláš“ nebo něco takového.
Co se dělo dál?
Zavolali mě k sobě. Odvedli mě na parkoviště, kde leželi další lidi. Pak mi podrazili nohy, zvedli mě do vzduchu a hodili mnou na zem na asfalt. Tak mi zlomili pět obratlů. Pak nás odvezli do vězení, kde jsem strávil dvacet hodin. Lidé tam křičeli a já jsem cítil velký smutek z toho, co se děje.
Nakonec mi dali pokutu, asi 70 dolarů, za účast na protestu, na kterém jsem nebyl. Když mě pustili, šel jsem do nemocnice, měl jsem nateklý krk. V nemocnici jsem zůstal další měsíc, korzet jsem musel nosit další půl roku. Lékaři mi řekli, že jsem přežil díky tomu, že jsem sportovec.
Do Česka jste se dostal díky programu MEDEVAC. Co tomu předcházelo?
Po tom, co mi udělali, jsem se přestal bát, a ten strach, který odešel, uvolnil mou občanskou pozici. Začal jsem všem volat a psát. Připojil jsem se také k dopisu sportovců a rozšiřoval jsem ho dál. Požadovali jsme ukončení násilí a neuznání voleb. Podepsalo ho mnoho významných sportovců a sportovkyň, včetně olympioniků. Můj podpis byl asi dvacátý. Nakonec jich bylo tři tisíce.
MEDEVAC
Program české vlády, založený v roce 1993, který se zaměřuje na poskytování zdravotní péče v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou, ať už vysláním zdravotnických týmů přímo na místo nebo evakuací do českých nemocnic.
O programu MEDEVAC mi řekl můj právník. V Bělorusku mi nejdřív slíbili, že následky zranění si budu moct léčit ve státním rekreačním centru, když jsem ale otevřeně začal mluvit o tom, co se mi stalo, pochopil jsem, že v Bělorusku péči nedostanu už ani za peníze.
A když už jsem byl v Česku, řekl mi můj právník, ať už se raději nevracím, že mi hrozí vězení. Od té doby žiju v Česku, trénuju teď plavání pro děti a nově budu učit také tělocvik ve škole.
Je mi líto, že se mi muselo stát, co se stalo, abych si uvědomil, co se kolem děje. Nechápu, proč jsem to dřív neviděl. Prostě jsem předtím spal.
