‚Je to takový menší adrenalin.‘ Student vyjel poprvé na běžky ‚ve tmě‘ a už mluví o paralympiádě

Poprvé v životě se postavil na běžky Marek Kříž z Kroměříže. Studuje sice Fakultu tělesné výchovy, je ale nevidomý a doposud se věnoval jiným sportům. Jízda na běžkách je náročná pro každého začátečníka, o to těžší je jízda ve tmě v doprovodu traséra. Navíc tím traserém je kolegyně z fakulty Nikol Urbanová, která doposud ještě nevidomého na lyžích nevedla.

Tento článek je více než rok starý.

Jindřichov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

My to dáme. Vedoucí projektu Sport bez limitů  Filip Hruša uprostřed.

My to dáme. Vedoucí projektu Sport bez limitů Filip Hruša uprostřed. | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

Dohromady se dali na lyžařském kurzu v Jizerských horách, který pořádá projekt Sport bez limitů na Karlově univerzitě.

V Jizerských horách celou noc hustě sněžilo a v Jindřichově za chatou Muhu, kde skupina zrakové postižených celý týden přebývá, ještě rolbaři nestihli upravit stopu. Marek Kříž se proto nemá čeho chytit, a trochu bezradně přešlapuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž z Jizerských hor

„Máro, neboj, to dáme,“ říká přesvědčivě Nikol Urbanová, studentka druhého ročníku, která se přihlásila do kurzu jako trasérka. Vyjíždí dva metry před nevidomým lyžařem, a téměř nepřetržitě na něj mluví. „Levou lyží víc do leva, srovnej předek, dobrý, pojď.“

Marek se orientuje podle hlasu, a protože dělá atletiku a judo, je zvyklý se hýbat a na běžkách dělá rychlé pokroky. „Na jedno oko nevidím nic a na druhém mám patnáct procent zraku, takže Nikolu v černém vidím jako šmouhu proti sněhu.“

„Naše teorie je nespadnout, a tím to končí,“ rozesměje se Nikol a druhý den tréninku se chystá s Markem sjíždět lehčí kopce. Dvacetiletý štíhlý mladík pouští svoje hůlky a chytá před sebou hole Nikoly. Oba pluží a v mírné levotočivé zatáčce Marek v měkkém sněhu padá.

Cíl: Paříž

„Lidi si myslí, že ‚zrakáči‘ sedí jen doma u televize, tak bych rád ukázal, že se můžou hýbat a sportovat. I proto studuju obor Aplikovaná tělesná výchova pro osoby se specifickými potřebami,“ vysvětluje student prvního ročníku, staví se na lyže a následuje trasérku.

Marek Kříž s Nikol Urbanovou se sehrávají | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

„Mám v plánu dostat se za dva roky na paralympiádu do Paříže. Ve skoku do dálky a možná i na stovce. Jinak bych chtěl dělat asi maséra a učit zrakově postižené děti.“ Marek se opět odráží, v rozježděném sněhu ztrácí stopu a míří do lesa.

„Brzdi Máro,“ rozesměje se Nikola, kterou trasování nepřestává bavit. „Jsem nevěděla, že trénuju budoucího paralympionika. Jedu do Paříže s tebou, dáme si k snídaně croissante.“

Dvojici sleduje vedoucí projektu Sport bez limitů na Karlově univerzitě Filip Hruša. Vysportovaný mládenec převzal žezlo po svém otci Janovi, který s hendikepovanými sportovci pracuje léta a na fakultě založil celý obor.

Když není stopa, je to těžké | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

„Zatím jich u nás studuje jen několik a musejí zvládnout to co ostatní. To se týká i sportu. Marek má předpoklady, a když bude chtít, tak se v tomto oboru po studiích určitě na trhu práce uplatní.“

Projekt Sport bez limitů zahrnuje nejen nevidomé, ale i sportovce po amputacích, kteří se učí nejen na běžkách, ale i sjezdovému lyžování nebo surfování a jachtingu.

Lepší a lepší

Nevidomí sportovci s citem pro pohyb se základním dovednostem na běžkách naučí během pár dnů. Nevidomý IT expert Vladimír Dvořák jezdí na běžky pravidelně a učil se to také na kurzu. „Za sezónu se mi to dostalo do krve,“ říká štíhlý třicátník, který se pravidelně hlásí i na Jizerskou padesátku. „Letos nejedu, nemám natrénováno,“ směje se při klasické odpovědi.

Petr Müller s Ivo Budilem trénují na Jizerskou padesátku. Spolu pojedou po patnácté. | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

Tohle jistě rád slyší i Marek Kříž, který se chystá na svůj první sjezd z mírného kopce bez držení hůlek trasérky. Pomalu se rozjíždí a podle hlasitých pokynů mění směr. Vybírá zatáčku, dostává se na rovinku a hluboký sníh ho zastavuje.

„Je to takový, nevím, jak to popsat ten pocit. Můžu ovládat sám sebe, je v tom riziko, že spadnu, nespadnu, je to takový menší adrenalin,“ usmívá se spokojeně nevidomý běžkař Marek Kříž a možná v skrytu duše přemýšlí nad tím, že to časem dotáhne i na Jizerskou padesátku.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme