Desetibojařský mistr světa si pobyt ve Španělsku pochvaluje

Už týden nabírá Tomáš Dvořák síly před novou sezónou ve španělské Sierra Nevadě. Na vysokohorské soustředění se vydal jen se svými dvěma tréninkovými kolegy, trenér Zdeněk Váňa zůstal doma. A s průběhem přípravy je český desetibojař zatím spokojený. Ze začátku ho zlobilo jen chladné počasí, dnes už ale slunce nad Sierra Nevadou vysvitlo, a tak Tomáš Dvořák mohl odpovídat na otázky Českého rozhlasu 1 - Radiožřurnálu s úsměvem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Dvořák | Foto: Petr Souček

Jak vám vysokohorské soustředění svědčí?

Určitě mi prospívá. Sierru Nevadu jsme zvolili z několika důvodů. Je to úžasné středisko. Stadion je posazený 2300 metrů nad mořem, hotel jen o 200 metrů níže. Máme tu bezvadný klid na přípravu, nic nás nerozptyluje. A samozřejmě zanedbatelný ani není fyziologický přínos. V řidším vzduchu, a tím pádem ve ztížených dechových podmínkách, se organismus posiluje o trochu více. Ze začátku jsme měli trochu problémy s počasím. Jaro se nějak nechtělo ukázat, příroda se bránila. Nasněžilo tady, byla tu zima. Dnes se to krásně vylouplo, svítí sluníčko, je patnáct stupňů ve stínu. Na stadionu je nádherně a na protějším kopci se lyžuje. Je tady hrozně příjemně.

Jak vypadá váš denní plán?

Každý den absolvujeme všichni dva tréninky. V tomto období je příprava zaměřena především na fyzickou kondici. Děláme hodně odrazů, odhodů, posilujeme a běháme velké objemy. A právě ve vysokohorském prostředí by tohle mělo mít větší efekt. Celkem zde strávíme tři týdny. To je hraniční období, kdy to má nějaký smysl.

Do Španělska jste vyrazil spolu s tréninkovými kolegy Tomášem Komendou a Pavlem Havlíčkem. Bez trenéra Zdeňka Váni...

S klukama si výborně rozumíme a trénink se dá zvládnout bez trenéra. Nechci říkat, že by to pro něj byla velká nuda, ale není ho tu potřeba. A je to také z finančních důvodů. Proto jsme volili i cestu autem. Dostali jsem sem všichni tři za cenu jedné letenky.

A co rodina? Stýská se Vám po manželce Gabriele a dvojčatech Kačence a Barborce?

Samozřejmě. Jsem s nimi v každodenním kontaktu. Telefonujeme si, posíláme si krátké textové zprávy nebo si dopisujeme po internetu. Bohužel, rodina by tady byla příliš velkým rozptýlením. Po náročném dni musím odpočívat. Rodině se budu věnovat, až se vrátím.

Pojďme ještě na závěr k desetiboji. Zdá se, že Američan Dan O' Brian to myslí po letech vážně s návratem k atletice. Prý mu stačí jedna sezóna na to, aby nabral zpět vrcholnou formu a vyzývá vás a Romana Šebrleho na olympijský souboj v Aténách v roce 2004. Myslíte si, že se mu tentokrát dá věřit, nebo je to podle vás opět jedno z jeho "velkohubých" prohlášení?

Myslet vážně to může. Jednoduché to ale mít nebude. Sám vím, jak těžké je připravovat se ve třiceti letech, aby se člověk dostal do desetibojařských výšin a jemu je ještě o nějaký rok více. Nicméně je to soupeř jako každý jiný, s kterým se musí počítat. Když se na startu ukáže, tak se budeme snažit postavit "tváří v tvář". Abychom z něj nebyli rozklepaní jako dřív.

Vladimír Vokál Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme