V Naganu jsem spoléhal na kluky, že vždycky dají o jeden gól víc, než já dostanu, ohlíží se Dominik Hašek
Šestkrát vyhrál Vezinovu trofej pro nejlepšího maskovaného muže ligy, dvakrát Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče vůbec. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, který v Naganu doslova vychytal pro naši zemi zlatou olympijskou medaili. A dnes legendární brankář Dominik Hašek stále hraje Šefce Nový Knín. „Pořád se na ledě cítím dobře, hraju obránce, tak si s sebou neberu brankářskou výstroj,“ vypráví.
Jak nezavřít oči před letícím pukem?
I to se musíte učit, i to musíte přemáhat, ten strach z puku. Naučit se oči nezavřít, protože to je normální lidská reakce, odvrátit obličej, ale pro brankáře by to bylo to nejhorší. Byli i brankáři, kteří se báli puku, a proto museli skončit, i když měli talent a byli dobří.
Po poslední penaltě jsem vyjel, vyskočil a chtěl se radovat, ale nikdo tam nebyl. Kluci byli na střídačce zakleslí rameny a chvilku jim trvalo, než se vyprostili, přijeli a naskákali na mě, vzpomíná Dominik Hašek
Když se ale začalo střílet moc prudce, nedokázali to vydržet a dívat se na puk. Ale je třeba říct, že už to patří do minulosti, protože výzbroj je dneska opravdu velmi kvalitní. A když jsem chytal ke konci kariéry, byla lepší, než když jsem začínal.
22. února 1998 touto dobou jsme byli všichni v obrovské radosti a velkém veselí. Je nějaký zápas, který si z naganského turnaje hodně pamatujete?
Vzpomínky jsou trochu v mlze, ale některé zápasy se pravidelně opakují v televizi. Nevyhledávám je, ale asi před týdnem jsem si pustil televizi, projíždím kanálem a zrovna tam byl zápas s Kazachstánem. Říkal jsem si, že jsem ten zápas ještě neviděl, tak jsem se podíval asi na dvě třetiny…
Hokej je jiný, vyvíjí se, když se na to podíváte zpětně, některé zákroky vám připadají legrační. Pamatuji si především poslední zápasy, kdy šlo o všechno, nejvíc asi zápas s Kanadou. Některé momenty z utkání člověk nezapomene nikdy…
Po posledním nájezdu, který se mi podařilo chytit, Brendan Shanahan myslím ani branku netrefil, protože už to neměl kam dát, tak jsem vyjel, vyskočil jsem, chtěl jsem se radovat, ale on tam nikdo nebyl. Tak jsem vyskočil ještě jednou a kluci, jak byli zakleslí rameny na střídačce, než se vyprostili, tak jim to chvilku trvalo, než přijeli a naskákali na mě.
Někteří vaši kolegové říkali, že když měli problémy, tak měli „Hašana“ za zády. Ale koho má za zády Hašan, když má nějaké problémy?
Když jsem měl problém, měl jsem kluky před sebou, na které jsem spoléhal, že vždycky dají o jeden gól víc, než dostanu. Říkali, že celé prodloužení semifinále s Kanadou hráli tak, že to nějak přežijeme a já vychytám nájezdy. Já žil v domnění, že kluci nějaký gól dají a že se nepůjde do nájezdů. Nakonec to bylo tak, jak to dopadlo.
Hašek požaduje zákaz ruských sportovců v NHL, WTA a ATP. V dopise k tomu vyzval zástupce soutěží
Číst článek
Klukům jsem nesmírně věřil, byli tam výborní obránci a kluci, kteří umějí dát gól. Důvěra tam byla vzájemná. Jinak když udělá útočník chybu, ve druhé třetině ji třeba napraví, když udělá chybu obránce, je to horší, ale furt tam někoho má. Když udělá chybu brankář, je tam gól a když mužstvo nedá jeden dva góly, prohraje.
Ale byl jsem zvyklý celý život, že jsem poslední instance, že je zodpovědnost na mně, koneckonců to se mi na brankářském postu líbí, že tam je ta zodpovědnost, že na mě všichni spoléhají, i diváci, kteří nám fandí, ať už v klubu nebo nároďáku. Takže to patřilo k brankáři. A měl jsem to moc rád.
Kolik si ze zlatého finále Dominik Hašek vlastně pamatuje? A kdo tmelil partu v Naganu? Poslechněte si celý rozhovor.
