Astana jako značka. V klubu se soustředí domácí elita, hvězdy ale nevychovává
Skoro každý sportovní fanoušek zná třeba tým Astana. Ten už ale dávno není pojmem jen mezi cyklisty. Stát totiž tento multisportovní klub mohutně podporuje, protože mu dělá reklamu ve světě. Přesvědčit se o tom už dnes můžou fotbalisté Slavie.
Cyklista Vincenzo Nibali jako vítěz Tour de France, krasobruslař Denis Ten coby bronzový medailista na olympiádě a fotbalový klub v základní skupině Ligy mistrů. To jsou tři největší úspěchy multisportovního klubu Astana v posledních letech.
Slávisté v minulosti procestovali celý svět. V Kazachstánu je ale čeká premiéra
Číst článek
„Když jsme viděli úspěchy cyklistického týmu, pochopili jsme, že to může být cesta, jak dělat Kazachstánu ve světě reklamu. Proto jsme dali dohromady několik sportů pod jednu značku, ty už jsou, nebo můžou být úspěšné v mezinárodním měřítku,“ před časem vysvětloval kazašský politik Darchan Kaletajev.
Astana funguje pod patronací prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Ten pochopil, že sportovní úspěchy můžou být pro hlavní město i celou zemi skvělou reklamou, a tak stát sport významně podporuje.
Na vlastní kůži to všechno poznal i český fotbalový trenér Miroslav Beránek. V minulosti trénoval kazašskou reprezentaci a krátce také Astanu. Tuší tak třeba to, proč navzdory masivní podpoře sportu není v Kazachstánu moc fotbalistů schopných hrát v Evropě. Můžou za to paradoxně právě peníze.
„Působí tam řada cizinců, kteří mají velmi slušné smlouvy, takže i domácí nejlepší hráči je mají také. Oni jsou radši v domácím prostředí, kde mají svoje jisté. Zatím tam nebyla taková hráčská osobnost, že by se mohla prosadit ve špičkovém evropském klubu,“ řekl podle Radiožurnálu Miroslav Beránek.
Výsady reprezentačního trenéra
Do jedné z největších zemí světa se teď bývalý trenér Astany na pár dnů vrátil jako člen výpravy Slavie. Mohl tak zavzpomínat, třeba jak trénoval prezidentova vnuka nebo jak coby kouč národního týmu občas jezdil neoznačenými neoficiálními taxíky, i když měl vlastního řidiče.
„Když mě nepoznali hned, tak se zeptali, co tam dělám. Teprve když jsem jim to řekl, tak se jim rozsvítilo a vzpomněli. Většinou jsme si dobře popovídali, bylo to poznávání života Kazachstánu zevnitř,“ usmívá se.
Do Kazachstánu teď ale přiletěl hlavně kvůli zápasu. Ten začíná v 17 hodin.
