Na první pohled ta statistika neohromí - zkrátka, kdo chce vidět hodně gólů, pustí si zápas Bayernu Mnichov. O poznání překvapivější je ale název klubu, který může vítězům Ligy mistrů jako jediný v Evropě konkurovat. A to způsobem, jaký fotbalová historie možná ani nepamatuje. Bezstarostná hra plná gólů, až absurdní skóre a také strastiplná cesta z nejnižších pater belgické kopané dělají z Beerschotu jeden z nejzajímavějších týmů současnosti.

Antverpy 12:34 11. prosince 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Existuje spoustu způsobů, jak vyhrát fotbalový zápas. My chceme zároveň nabídnout show.“

Slova trenéra Hernána Losady pro klubovou televizi netřeba rozvíjet. Beerschot má po 15 ligových zápasech neuvěřitelné skóre 38:34, a nejen že má nejlepší ofenzivu v soutěži, ale zároveň i nejhorší obranu. To je skutečný unikát, který o mnohém vypovídá.

Pozoruhodnou statistiku si Beerschot pokazil v posledním duelu s Eupenem, do kterého šel jako lídr belgické ligy. Poprvé v sezoně nedal gól a prohrál 0:1. Nuda? Kdo zápas viděl, musí se pousmát. Čtyřikrát zvonila branková konstrukce a gólmani předváděli jeden zázračný zákrok za druhým.

Bayern tak předstihl belgického nováčka v pomyslné soutěži o nejzábavnější fotbalový tým Evropy. Napříč všemi 55 evropskými ligami je ale jediný, a možná ne na dlouho. Beerschot je totiž tým, který bere buď všechno, nebo nic.

Z nuly mezi elitu

Klub z Antverp má za sebou od roku 1899 bohatou historii, ale v nedávné minulosti i dost pádů. Sedmkrát získal belgický titul, v posledních třech dekádách ale také dvakrát zbankrotoval.

Naposledy v roce 2013, kdy se o rychlé znovuzrození kdysi slavné značky zasloužili i její příznivci. Ti se postarali o spojení s týmem KFCO Wilrijk z páté ligy, který převzal fialovo-bílé klubové barvy i název.

„Beerschot je tradiční belgický klub a o své fanoušky se vždycky mohl opřít. V páté lize na ně chodilo někdy i přes deset tisíc lidí, což je velmi neobvyklé,“ vysvětlil serveru iROZHLAS.cz Koen Frans, belgický fotbalový novinář a editor sportovní televize Elevensports.be.

Stíhací jízda mohla začít. De Mannekes, jak se klubu přezdívá, čtyři roky po sobě ovládli tabulku. Vinou restrukturalizace belgických fotbalových soutěži to zatím stačilo na postup do druhé ligy.

U toho byl jako hráč i Hernán Losada, pro něhož se stal vlámský klub osudovým. V roce 2006 v něm začal svou hráčskou pouť po evropských (nebo spíš belgických) trávnících a do klubu se vrátil v průběhu kariéry ještě dvakrát. Před dvěma lety se ujal jako kouč juniorského týmu a o rok později dostal za úkol provést Beerschot prokletou baráží o postup do nejvyšší soutěže. A uspěl.

Jako Bielsa

Teprve osmatřicetiletý temperamentní Argentinec vdechl svým svěřencům vítěznou mentalitu, tolik potřebnou po dvou bolestivých barážových nezdarech. Beerschot v obou případech dělily od postupu jen vteřiny.

„Losada je zatím poměrně nezkušený a mladý kouč, který se stal trenérem okamžitě po konci hráčské kariéry. Netají se obdivem k Marcelu Bielsovi a vyznává velmi útočný a otevřený styl fotbalu. Neexistuje zápas, ve kterém by si jeho tým nevytvořil šance,“ popsal Koen Frans.

Jak Guardiolou chválený Argentinec spasil slavnou značku. Leeds se po 16 letech vrací do Premier League

Číst článek

Právě Losadův svérázný krajan Bielsa momentálně vede v anglické lize Leeds, shodou okolností rovněž nováčka soutěže. Oba Argentince ale spojuje především nebojácné herní pojetí. Své o tom ví i český reprezentační stoper Václav Jemelka.

„Každý zápas dávají hromadu gólů, na nováčka je to něco neuvěřitelného. Pro belgickou ligu je jejich způsob hry ideální. Hrají to stylem všechno, nebo nic,“ podotkl pro iROZHLAS.cz kmenový hráč Olomouce, který se na hostování v Lovani usadil v posledních zápasech v základní sestavě.

„Je těžké se na jejich ofenzivu nějak připravit, zatáhnout se a zkusit je ubránit. Proto jsme šli do vzájemného zápasu s tím, že nejlepší obrana je útok a zkusíme je přestřílet, protože vzadu nejsou nejjistější.“ To se ale nepovedlo. Lovaň podlehla Beerschotu 2:4 a Jemelka si vyzkoušel ofenzivní smršť De Mannekes na vlastní kůži.

Jejich hra někdy vypadá až bezelstně, ve snaze střílet další a další góly ale zároveň i velmi odhodlaně. Bojovnost se odráží také v počtu remíz – v aktuální sezoně má Beerschot na kontě jedinou, navíc po šílené přestřelce 5:5 s Kortrijkem.

A výmluvné byly i záběry po vyrovnávacím gólu na 2:2 v derby proti Royalu Antverpy. Střelec gólu Musashi Suzuki se nezdržoval oslavou, popadl míč a upaloval ke středovému kruhu, aby urychlil rozehrávku. Bod byl proti účastníkovi Evropské ligy málo.

Dvoumetrový špílmachr

Ačkoliv nedávno do klubu vlastnicky vstoupil mimo jiné saúdský princ Abdulláh Bin-Mosaad, Beerschot peníze za posily nijak nerozhazuje. Současné výkony předvádí takřka výhradně s fotbalisty, kteří ještě před rokem hráli o soutěž níž.

V Twente rozkvetl, na reprezentaci si ale musí počkat. ‚Když budu pokračovat, šance přijde,‘ říká Černý

Číst článek

Mezi opory se řadí ofenzivní hračička Tarik Tissoudali nebo brankář Mike Vanhamel. Kapitán týmu nemá za chatrnou obranou o práci nouzi a v počtu inkasovaných branek je navzdory skvělým výkonům nejhorší gólman ligy.

Ústřední postavou je ale čerstvý rakouský reprezentant Raphael Holzhauser. Bezmála dvoumetrového prostovlasého čahouna ve středu pole nelze přehlédnout. Už vůbec nelze nevidět jeho vytříbenou techniku a geniální fotbalové myšlení. Však také sedmadvacetiletý špílmachr nosí na zádech zdrobnělinu Rapha, pěkně po brazilsku.

„Fantastická levá noha. Uprostřed zálohy vypadá svým způsobem zvláštně, má hodně netypický, až nonšalantní styl hry. Jenže v 15 zápasech nasbíral deset gólů a devět asistencí. Opora týmu a kandidát na ocenění pro nejlepšího fotbalistu roku hrajícího v Belgii,“ míní Frans, který z Antverp pochází a jako fotbalový novinář pokrývá právě druhé největší belgické město.

Holzhauser začínal v bundesligovém Stuttgartu a přes Austrii Vídeň a Grasshoppers Curych zamířil v roce 2019 překvapivě do druhé belgické ligy. I díky jeho kopací technice je Beerschot extrémně nebezpečný ze standardních situací (v této sezoně deset gólů), včetně Rakušanovy speciality – krouceného rohového kopu přímo do brány.

Za pozornost stojí i další záložník Tom Pietermaat. Ten postupoval ve fialovo-bílém dresu až ze čtvrté ligy a dokázal se pokaždé adaptovat na vyšší úroveň fotbalu. Právě jeho příběh zosobňuje zmrtvýchvstání tradičního klubu.

‚Musíme být realisti‘

Beerschot skóroval hned v první minutě úvodního zápasu po návratu mezi elitu. Momentálně je na třetím místě a na svém kontě má skalpy velikánů belgické kopané – Anderlechtu, Genku, Gentu a především mistrovských Brugg.

„Je krásné být na úplné špici tabulky. Ale musíme být realisti,“ upozornil sám Losada. Může jeho parta udržet nastolené tempo?

„To by bylo dost neuvěřitelné. Před sezonou si dali za cíl nesestoupit, což už se jim v podstatě po 15 zápasech povedlo. Mají ale dost úzký kádr. Pokud se něco stane Holzhauserovi, Tissoudalimu nebo i některým dalším důležitým hráčům, dostanou se do problémů. Tipnu si, že skončí na šestém nebo sedmém místě. A zabojují v play-off o účast v Evropské lize,“ odhaduje Frans.

Ať už to skončí jakkoliv, Beerschot se v této sezoně vyplatí sledovat. K tomu láká i strohý výpis jednotlivých výsledků – skóre typu 5:2, 5:1, 6:3, 4:2, 5:5 se blíží spíš lehce pokroucenému zápisu z tenisového Wimbledonu než z fotbalových utkání. Gólové hody by mohly pokračovat už v následujícím kole, kdy De Mannekes zajíždí na půdu posledního Mouscronu.

Vít Moravec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít