Fotbalisté Čagoských ostrovů reprezentují ztracenou zem, kterou jim před 50 lety vzali Britové
Obyvatele Čagoských ostrovů na začátku 70. let minulého století z vlastního území vystrnadila Velká Británie. Teď žije většina z nich v Anglii. Na svou zemi ale nezapomínají, jak upozornila BBC. Založili fotbalovou asociaci a zejména jejich děti a vnuci hrdě reprezentují původní krajinu. I když zhruba deset tisíc kilometrů daleko od „ztraceného“ souostroví urpostřed Indického oceánu.
Vlajku na jejich dresu lidé v Británii neznají. Ptají se, jakou zemi reprezentují. „Říkám jim, že je to ostrovní ráj, nebe na zemi,“ odpovídá pro BBC devatenáctiletý brankář Cedric Joseph.
‚Splnil se mi sen.‘ Fotbalistka Svitková je novou posilou Chelsea, klubu se upsala na tři roky
Číst článek
Zná to z vyprávění, vyrůstal na Mauriciu. Často prosil babičku o vzpomínky, které ovšem mají negativní tón. Na přelomu 60. a 70. let totiž Spojené království vypudilo pryč všechny původní obyvatele, aby uvolnilo prostor pro vojenskou leteckou základnu, již Británie využívá společně s USA.
„Když mi o tom místě povídala, tekly jí po tváři slzy. Je to trauma,“ říká Joseph.
Co na plat, že nejvyšší soud Spojených národů shledal postup nelegálním. Jde o nezávazné usnesení a Britové dali jasně najevo, že se ostrovů zbaví, až nebudou z obranných důvodů potřeba.
Většina Čagosanů s rodinami tak žije v Anglii, konkrétně v jižním městě Crawley. Přesně tam vzniknul i jejich první fotbalový klub, Chagos Islands FC. Hráli lokální soutěže a přátelská utkání. V roce 2013 už měli vlastní asociaci, díky zakladatelce Sabrině Jeanové. Chtěla, aby mohla komunita vyjadřovat svou identitu. A odpovědí byl fotbal.
Hořkosladká cesta
Národní tým se připojil k Federaci nezávislých fotbalových asociací (CONIFA), jež pořádá mistrovství světa mezi minoritami, neuznanými regiony a lidmi bez státní příslušnosti. A Čagoské ostrovy se na mezinárodní šampionát dostali, v roce 2016.
Švýcarský soud zprostil bývalé fotbalové šéfy Platiniho a Blattera obvinění z finančního podvodu
Číst článek
Všechny zápasy prohráli, což ale nikoho z týmu nemrzelo. „Když jsme tam přijeli, lidé nevěděli, kdo jsme. Teď už to ví. Chceme ukazovat, čím jsme si prošli my a naše rodiny. Chceme ukázat, odkud jsme,“ vysvětluje 26letý obránce Ivanov Leonce.
„Lidé se k nám chovali, jako by to bylo opravdové mistrovství světa. Je to moje nejhezčí vzpomínka,“ dodává.
Kvalita jejich hry se každým rokem zlepšuje, před rokem vyhráli svůj první titul na turnaji World Unity Football Alliance. „Je jedno, kam jedeme. Vždycky panuje party atmosféra. Hudební nástroje, bubny, zpěv a tancování,“ popisuje kouč Jimmy Ferrar.
Radost a úspěchy ale pravidelně střídají starosti a překážky. Řada hráčů se musí vypořádávat se složitými procesy imigračních úřadů. „Několik kluků nám zadrželi, museli jsme dát dohromady tisíce liber, abychom jim zajistili advokáta. O pár dní později je propustili. Je to nekonečný boj,“ povzdechuje Ferrar.
Komplikace by měly po červnovém řešení vlády ubývat. Podle dalšího člena kádru Damiena Ramsamyho je to ale málo: „Zachází se s námi jako s druhořadými. I proto je fotbalový tým důležitý. Musíme udržet momentum, nevyhasnout.“
Nejradši by žil na ostrovech, jako jeho předkové. Stejně přemýšlí i brankář Joseph. Jestli se něco podobného v budoucnu podaří, nikdo neví. Do té doby ale mají fotbal. „Na mých rukavicích je naše vlajka a cítím se úžasně pokaždé, když hraju. Víte, jak jsem hrdý?“ podtrhává příběh řečnickou otázkou gólman Čagoských ostrovů.
