Kayamba, Costa nebo Komličenko. Cizinci ve fotbalové lize se učí česky, někomu to jde více, někomu méně
Říká se, že fotbal je univerzální jazyk, a proto si hráči z různých koutů světa na hřišti zkrátka „rozumí“. Co ale funguje na trávníku, v osobním životě stačit nemusí. Cizinci, kteří míří do Čech s touhou zviditelnit se a říct si o ještě zajímavější angažmá, to mají bez znalosti češtiny těžké. Snaživí a trpěliví hráči se ale základy místního jazyka zvládnou naučit. A i když jsou díky výraznému přízvuku často terčem vtípků.
Plzeňský Joel Kayamba, Sparťan Costa nebo liberecký Elvis Mashike, který aktuálně hostuje na Žižkově. Všichni tři jsou ideálními příklady toho, že i fotbalisté z Afriky mohou díky vlastní snaze po čase předstoupit před novináře a na jejich otázky odpovídat v češtině. Zdaleka ne všichni cizinci ale během svého angažmá v Česku tohoto ideálního stavu dosáhnou.
Jak to mají fotbaloví cizinci v lize s češtinou? Natáčel reportér Radiožurnálu Lukáš Michalík
Takový Nikolaj Komličenko se svými spoluhráči z Mladé Boleslavi ekonomickou situaci tamní Škodovky v češtině asi ještě neprobírá. Zrovna v případě ruského útočníka ale nutno dodat, že s jeho aktuální střeleckou formou to ve středočeském klubu momentálně zřejmě nikoho netrápí. Obecně ale kluby na znalost českého jazyka u cizinců kladou důraz.
„Snaha adaptovat se a snaha rozumět minimálně základním slovíčkům je dost významný indikátor toho, jak velký zájem ten hráč má o to začlenit se do kolektivu, fungovat v českém prostředí. Pro klub je to poměrně důležitá věc,“ popisuje pro Radiožurnál ředitel komunikace pražské Sparty Ondřej Kasík
Každý zahraniční fotbalista letenského klubu se učí češtinu zhruba dvakrát týdně s lektorem, který se fotbalistovi v daný den individuálně věnuje hodinu až dvě hodiny. Trochu jiný způsob výuky praktikují v Liberci, kde u cizinců sází na kolektivní vzdělávání.
„Máme učitele, který neučí jednotlivě, ale skupinově. Jsem s učitelem domluven, že na základě týdenního plánu chodí jednou dvakrát týdně na hodinu,“ přibližuje vedoucí A-týmu libereckého Slovanu Jiří Neumann.
Boleslavský Komličenko neztratil střeleckou formu, naposledy se prosadil v zápase proti Teplicím
Číst článek
Alespoň elementární znalost češtiny není pro zahraniční hráče důležitá jen pro to, aby rozuměli pokynům trenéra nebo si zvládli objednat v restauraci. To, jak fotbalisté z ciziny komunikují v českém jazyce, se totiž často odráží i v tom, jak je v kabině vnímají spoluhráči.
„Ostatní hráči a čeští hráči jsou velmi senzitivní na to, jestli se jim ten nový hráč, který přichází z ciziny, chce přiblížit a jestli s nimi dokáže a chce komunikovat, byť na úplně základní úrovni, třeba v češtině,“ vysvětluje Ondřej Kasík.
Lekce češtiny rozhodně nejsou pro zahraniční ligové fotbalisty dobrovolnou volnočasovou aktivitou. Tedy alespoň ve Spartě je mají hráči povinné. A úmyslně se jim nemohou vyhýbat ani v Liberci.
„Nastavovali jsme jim to tak, že je to v podstatě tréninkový proces, a pokud by hráči z nějakých důvodů bez omluvy nepřišli, tak to bereme tak, jako kdyby nepřišli na fotbalový trénink,“ upřesňuje vedoucí libereckého mužstva Jiří Neumann.
