Nejpamátnější Maradonovy kousky: úprk před faulujícími soupeři, ‚boží‘ ruka a vypjatý rozstřel
Život Diega Maradony byl plný skandálů a kontroverzí, nejen fotbaloví fanoušci ale budou na fenomenálního Argentince vzpomínat především díky jeho kouskům na zeleném trávníku. Nejpamátnější okamžiky své kariéry prožil v argentinském národním týmu. Nezapomenutelné góly a útočné akce ale předváděl i na klubové úrovni v Boce Juniors nebo v milované Neapoli.
Argentinský titul
Maradona debutoval v nejvyšší domácí soutěži za klub Argentinos Juniors 20. března 1976. V tu dobu mu ještě nebylo ani 16 let. První gól vstřelil o necelý měsíc později a celkově za klub nasázel během pěti let 116 gólů.
Šikovného útočníka si vyhlédla slavná Boca Juniors a hráč s číslem deset ji nezklamal. V sezoně 1981 dotáhl argentinský velkoklub k titulu a navíc uchvátil fanoušky při svém prvním Superclásicu proti rivalovi River Plate. Při výhře 3:0 jeden gól sám dal a druhý připravil pro spoluhráče památným úprkem před faulujícími soupeři.
‚Boží‘ ruka a gól století
„Ten gól dala trochu Diegova hlava a trochu boží ruka.“ K prestižnímu vítězství 2:1 ve čtvrtfinále mistrovství světa 1986 nad Anglií, s níž měla Argentina kvůli předchozí válce o Falklandy napjaté vztahy, pomohl Maradona dvěma památnými góly. Ten první vešel do historie jako možná největší fotbalový podvod, byť sám tehdejší kapitán dlouho odmítal svůj neférový zásah přiznat.
O pouhé čtyři minuty později zasadil Maradona Albionu druhou ránu. A tentokrát ukázal svou druhou tvář. Jeho úchvatné sólo zvítězilo v anketě Mezinárodní fotbalové federace FIFA o gól století. „Nejhezčí gól, jaký jsem kdy vstřelil. O tom není pochyb,“ hodnotil po letech legendární Argentinec.
Tehdy pětadvacetiletý Maradona dotáhl svůj tým k vysněnému titulu mistrů světa pěti góly a stejným počtem asistencí. Jeho představení na mexickém šampionátu je dodnes hodnoceno jako jeden z nejlepších individuálních výkonů fotbalové historie.
Neapolská modla
Maradona získal za svou kariéru pouze tři ligové tituly a dva z nich byly s podceňovanou Neapolí. Fanoušci Partenopei si nevysokého útočníka zamilovali. Není divu – Neapol do té doby nikdy na mistrovský primát nedosáhla, Maradona jí navíc vykopal i triumf v Poháru UEFA.
Mezi lety 1984 až 1991 zažil v Itálii vrchol kariéry. Celkově nastřílel 81 branek, mistrovské scudetto získal s týmem v letech 1987 a 1990. Zároveň se ale na jihu Itálie začínaly prohlubovat jeho osobní problémy spojené s bujarým životním stylem. Po odchodu z Neapole v roce 1991 už se nikdy na svou dřívější fotbalovou úroveň nedostal.
Proti svým
V roce 1990 hostila mistrovství světa Itálie. A osud tomu chtěl, aby domácí celek narazil v semifinále na obhájce titulu z Argentiny. Vzájemný zápas se odehrál kde jinde než v Neapoli.
Někteří domácí fanoušci přáli víc Diegovi než italské reprezentaci, což vyvolalo vlnu vášní. Sám Maradona proměnil v penaltovém rozstřelu rozhodující pokutový kop a ukončil italský sen o domácím titulu.
„Byl to nejtěžší pokutový kop v mé kariéře, protože ten předchozí proti Jugoslávii jsem neproměnil. Brankář Zenga mi těsně před penaltou říkal, že mě dobře zná. Odpověděl jsem mu, že já ho ale znám lépe. Jakmile byl míč v síti, křikl jsem na něj jen ‚ciao‘,“ vzpomínal Maradona.
Argentina ale titul neobhájila, ve finále podlehla 0:1 Německu. Zisk stříbrné medaile byl posledním velkým úspěchem božského Diega.
