Bylo to, jako když se člověk probudí ze snu, vzpomíná bývalý fotbalista Knoflíček na návrat z emigrace
Před třiceti lety vybojovala československá fotbalová reprezentace postup na světový šampionát do Itálie. V kvalifikačních utkáních nemohli, kvůli emigraci, pomoct svým spoluhráčům z národního týmu Luboš Kubík a Ivo Knoflíček. U postupu do čtvrtfinále světového šampionátu už ale díky sametové revoluci byli.
Jistotu účasti na šampionátu v Itálii získali českoslovenští fotbalisté 15. listopadu 1989, tedy pár dní před sametovou revolucí, po remíze 0:0 v Portugalsku.
Události po 17. listopadu pozorně sledoval ze zahraničí také Ivo Knoflíček. Tehdy sedmadvacetiletý útočník měl těsně před koncem 18měsíčního distancu, který dostal za to, že během klubového soustředění v Německu utekl na Západ.
„Tento den znamená také konec dohadů kolem bývalého československého fotbalového reprezentanta Iva Knoflíčka. Prostřednictvím Pragosportu byla uzavřena smlouva mezi pražskou Slavií a západoněmeckým mužstvem FC St. Pauli. Smlouva je na tři roky a 600 000 západoněmeckých marek,“ uváděla tehdejší média.
„Neznámý kluk z Česka, který rok a půl nehrál fotbal, uzavřel takovou smlouvu. V novinách psali, co je to za přestup,“ vzpomínal Knoflíček před několika lety ve vysílání Českého rozhlasu.
Právě na něj se spoluhráčem ze Slavie Lubošem Kubíkem v létě roku 1988 čekali v Hannoveru funkcionáři anglického Derby County. V jeho dresu, a ani později třeba za Juventus, si ale Knoflíček kvůli disciplinárnímu trestu nikdy nezahrál. Prvního startu v zahraniční soutěži se dočkal až po revoluci v podzimní části německé Bundesligy.
Návrat na trávníky
„Nastoupil jsem po 18 měsících za St. Pauli Hamburk. Vyhráli jsme s Borussií Mönchengladbach 2:1 a já jsem dal v 88. minutě gól. Byla to pohádka, jako když se člověk probudí ze snu,“ vzpomíná na Radiožurnálu sedmapadesátiletý kouč slávistické juniorky Ivo Knoflíček.
Na Zlatém poháru emigrovali dva Kubánci. Útěk do ciziny volili dříve i českoslovenští fotbalisté
Číst článek
Do reprezentace se spolu s Lubošem Kubíkem vrátil záhy. K přípravnému utkání je nominoval trenér Josef Vengloš. „Když otevřeli v roce 1989 hranice, tak na jaře o rok později jsme hráli přátelské utkání ve Wembley s Anglií a s Kubíkem jsme nastoupili,“ přemítá o návratu do národního týmu Knoflíček.
A přestože tenkrát Čechoslováci prohráli 2:4, tak Kubík i Knoflíček vedení týmu zaujali a v národním mužstvu se udrželi i pro nadcházející světový šampionát v Itálii. Reprezentační tým na něm skončil šestý po porážce s Němci ve čtvrtfinále 0:1.
„Pamatuji si, že Československo tam odjíždělo jako velký nýmand. Vyhráli jsme ale skupinu s Itálií, ve které jsme měli ještě Rakousko a Ameriku. Poté jsme hráli s Kostarikou a pak s Němci o postup do semifinále,“ směje se bývalý fotbalista, který za největší odměnu považuje to, že na stadionu Slavie visí jeho obří dobová fotka s tradičně dlouhými vlasy.
