Lahma netrápilo zdraví ani výkonnost, přesto skončil. ‚Je to pro mě těžko pochopitelné,‘ říká Baránek

Německý fotbalista Philipp Lahm v sobotu slaví pětatřicáté narozeniny. I když přesnější je asi termín „bývalý fotbalista“. Mistr světa a vítěz Ligy mistrů totiž už víc než rok nehraje. Přitom by klidně mohl, protože ke konci kariéry ho nedonutily ani zranění, ani pokles výkonnosti.

Tento článek je více než rok starý.

Mnichov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Milánský Wesley Snejder si kryje míč před Philippem Lahmem z Bayernu

Philip Lahm v dresu Bayernu Mnichov v utkání Ligy mistrů. | Zdroj: ČTK

Kapitán úspěšné party v Bayernu Mnichov i německé reprezentace. Univerzál, který dokázal nastoupit na různých postech v obraně i záloze. Lídr. Vítěz. Neúnavný dříč. Tak si Philippa Lahma pamatují spoluhráči, soupeři i fanoušci. A taky trenér Pep Guardiola, který ho poznal právě v Bayernu.

„Byl to jeden z nejlepších hráčů, jaké jsem během své kariéry poznal. Dokázal nastoupit na deseti různých pozicích v sestavě - pro něj žádný problém. Jsem smutný, že skončil. Opravdu si myslím, že nohy na tu nejvyšší fotbalovou kariéru ještě měl. Ale bohužel hlava asi řekla dost. Každopádně je to mimořádná osobnost i mimořádný hráč,“ říká Guardiola.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lahma netrápilo zdraví ani výkonnost, přesto skončil. ‚Je to pro mě těžko pochopitelné,‘ říká Baránek

Lahm zabalil kariéru v pouhých třiatřiceti letech. Už nechtěl dál žít pod každodenním tlakem, očekáváním fanoušků nebo drobnohledem médií. A podobné příklady existují i v Česku. Třeba bývalý reprezentant Marcel Gecov skončil s fotbalem ještě o pět let mladší, i když v lize by uplatnění našel. Sport ho ale přestal naplňovat, a tak se naplno vrhl do podnikání, které rozjížděl už během kariéry.

„Měl jsem touhu se realizovat i v něčem jiném než jen ve fotbale. Vždycky jsem mu dával dost, ale pořád mi přišlo, že mám přes den volný čas a že se nudím,“ vysvětloval Gecov nedávno, co ho vedlo vyrazit mimo fotbalové prostředí.

Na té nejvyšší úrovni je ovšem spíš výjimkou. Mnohem častější jsou případy předčasných odchodů třeba kvůli zranění. Své o tom ví bývalý mládežnický reprezentant Jan Baránek, který musel kvůli trablům s kolenem skončit už ve čtyřiadvaceti.

Když jsou hráči starší než jejich kouč. Ve fotbale se prosazují nezvykle mladí trenéři

Číst článek

„Kdybych měl to svoje zdraví na takové úrovni, že bych mohl pokračovat, tak bych hrál do té doby, než mi tělo zase povolí,“ říká Baránek.

Baránek patřil mezi největší české talenty. Vybojoval si místo v sestavě Plzně, se kterou se dostal i do evropských pohárů. Fotbal měl rád, ale koleno zátěž nevydrželo. Takže zatímco Lahm skončil dobrovolně, on to pochopitelně vidí jinak.

„Jak se rozhodl on, to hodnotit nemůžu. Zvlášť u takového frajera, jako je Lahm. Ale skončit ve chvíli, kdy na to ten člověk ještě má, je pro mě samozřejmě těžko pochopitelné,“ říká bývalý obránce.

Důvodů, proč se vzdát fotbalu na nejvyšší úrovni, může být samozřejmě víc. Nejčastěji za to může pokles výkonnosti. Takhle postupně třeba mizelo do nižších soutěží hodně členů stříbrného českého týmu z mistrovství světa do dvaceti let z roku 2007. Kdo by si přitom nepamatoval jména jako Martin Fenin nebo Petr Janda.

Petr Šedivý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme