Devatenáctiletý fotbalista Kubala vyhlíží debut v Serii A: Brzký přestup do ciziny byl správný krok

V sedmnácti si doma sbalil kufry a vyrazil za dobrodružstvím do Itálie. Dnes devatenáctiletý fotbalista Jan Kubala před dvěma roky přestoupil z Ostravy do Udine, kde se aktuálně snaží prosadit v prvním týmu. Na začátku sezony se při ligových zápasech pravidelně objevuje mezi náhradníky a vyhlíží tak svůj debut v Serii A. O své pozici i životě na Apeninském poloostrově se talentovaný křídelník rozpovídal v rozhovoru pro Radiožurnál.

Udine Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fotbal (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Pixabay

Většina českých fotbalových fanoušků vaše jméno začalo registrovat až v posledních týdnech. Kdy jste se začal v Udine pravidelně připravovat s prvním týmem?
S áčkem jsem začal trénovat od začátku letní přípravy. Předtím jsem hrál Primaveru za juniorku, ale tam jsem před sezonou skončil, protože tu soutěž hrají i daleko mladší hráči. Dostal jsem šanci ukázat se v prvním týmu, trenérovi jsem se líbil a v kádru si mě nechal.

Občas si ale pořád chodíte zahrát i za juniorku, že?
Je to tak, za áčko jsem zatím nenastoupil a potřebuju mít herní vytížení. Přece jen, tréninky jsou úplně něco jiného než samotné zápasy.

Pavelka přijde o reprezentační sraz, v Turecku utrpěl zlomeninu čéšky. V týmu ho nahradí Kalvach

Číst článek

Na jakém postu se na hřišti cítíte nejlépe a v čem vidíte své největší přednosti?
Hraju levého obránce nebo záložníka, a když bych měl zmínit nějaké přednosti, tak asi rychlost a fyzickou zdatnost. Udine hraje systémem 3 – 5 – 2 a trenér se mnou počítá na pozici levého křídla v pětičlenné záloze. To mi vyhovuje, protože mám celou lajnu pro sebe a dostatek prostoru.

Jsou velké rozdíly v úrovni tréninků v juniorském a prvním týmu?
Rozhodně. V áčku je to důraznější a rychlejší. Hráči k vám dříve dostupují, takže není čas na nějaké velké finty.

Řada českých fotbalistů je po přestupu do ciziny překvapená daleko větší náročností a intenzitou tréninků. Jak to máte vy?
Podle mě to takový rozdíl není. Tréninky v Itálii jsou jiné, kratší, intenzivnější a klade se větší důraz na taktiku, kterou pilujeme klidně i čtyřikrát do týdne. Ale že by se trénovalo nějak výrazně víc než v Česku, to si nemyslím.

První tým Udine trénuje bývalý chorvatský reprezentant a hráč Juventusu Igor Tudor. Jak na vás působí?
Je znát, že má hodně zkušeností. Navíc on, stejně jako celý realizační tým, je hodně komunikativní. Neustále s námi mluví a to mi vyhovuje.

Serie A je specifická tím, že při zápasech mají týmy na lavičce klidně i deset náhradníků. Vaše šance naskočit do utkání je tak nižší…
Samozřejmě, je to těžké se na hřiště dostat, ale od toho jsou tréninky, ve kterých musím ukázat, že na to mám. Trenér mě chválí, na tréninku dělám všechno na sto procent, takže doufám, že šanci brzo dostanu. Každopádně ale budu trpělivý.

Do Itálie jste z Česka přestoupil v sedmnácti letech, přičemž ne každý hráč přechod do cizího prostředí v tak mladém věku zvládne. Jak s odstupem času tento krok hodnotíte?
V Udine už jsem skoro tři roky a myslím, že jsem se tehdy rozhodl správně. Zezačátku to nebylo úplně optimální, byl jsem tu sám bez rodičů, takže první půl rok jsem si musel zvykat. Postupem času se mi ale začalo dařit a všechno se začalo vyvíjet tak, jak jsme si s agentem představovali. Rozhodně mi pomohla trpělivost.

Gól a asistence. Reprezentační záložník Darida řídil vítězství Herthy nad Düsseldorfem

Číst článek

V Udine s vámi hraje Antonín Barák a v klubu jste se dříve potkal i s Jakubem Janktem. Pomohli vám oba hráči v začátcích s aklimatizací?
Oba mi hodně pomohli. Byli jsme pořád spolu, povídali si a pomáhali mi i s italštinou. Zároveň mi taky radili, jak se mám chovat na hřišti.

Italsky se už domluvíte?
Domluvím, v tomhle ohledu je to bez problému. Co potřebuju, to si zařídím, druhým rozumím, takže je to v pohodě. I po zápase už jsem schopný normálně debatovat se spoluhráči o tom, co bychom měli zlepšit a podobně.

A co život v Udine?
Udine je hezké město, fotbal je tady hodně populární, lidé ho sledují v podstatě 24 hodin denně. Obecně tu jsou lidé jiní než v Česku, jsou více pozitivní. Když vás potkají ve městě, tak vám pomůžou, s čímkoliv poradí. V tomhle je to super.

Jak trávíte volný čas?
S mladšími spoluhráči z juniorky se chodíme projít do města, občas si zasportujeme, zajdeme na večeři nebo třeba doma hrajeme Fifu. Od té doby, co trénuju s áčkem, ale spíš hodně času trávím s Tondou Barákem.

Co vaše sportovní cíle pro nejbližší budoucnost?
Musím hlavně dobře trénovat, abych pořád chodil na zápasy s áčkem. Postupně bych chtěl začít sbírat první minuty a výhledově bych se rád prosadil do základní sestavy.

Lukáš Michalík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme