Před fanoušky se neschovávám, říká Souček o životě v Londýně. Coufalovi chybí jedině český chleba

Český fotbalista Tomáš Souček si za rok a půl naprosto podmanil fanoušky anglického West Hamu. I kvůli své zarputilosti si z posledního zápasu Premier League odnesl krvavé šrámy v obličeji. I přesto ho ale v týdnu trenér David Moyes poslal do zápasu Evropské ligy s Genkem. Naopak jeho spoluhráč Vladimír Coufal se neobjevil ani na lavičce z důvodu zranění. Oba fotbalisty vyzpovídal před tréninkovým centrem West Hamu reportér Radiožurnálu Sport.

Rozhovor Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Souček a Vladimír Coufal v dresu West Hamu | Foto: Jan Kruger | Zdroj: Reuters

Tomáši, vyhráli jste s Genkem jednoznačně 3:0. Na stadionu jsem se bavil s fanoušky a ptal jsem se, co na vás říkají. Kromě slov jako „fantastický“, „legenda“ nebo „válečník“ říkali, že by vám rádi dopřáli i odpočinek. Nakonec se tak nestalo, opět jste hrál 90 minut. Jak zvládáte ty takzvané anglické týdny?
Zvládám to. Že jdu do každého zápasu, je z mé hlavy. Vidím to i tak, že když se trenér nebo někdo jiný zeptá, jestli bych chtěl volno, spíš řeknu, že ne, protože jsem tady proto, abych hrál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si exkluzivní rozhovor Martina Minhy s Tomášem Součkem

Všichni mi říkali, jak to v tom zápase s Evertonem bylo nebezpečné, ale já byl spíš naštvaný, že jsem nemohl zpět na hřiště. Doktoři ale udělali skvělou práci, dali mě během tří dnů do kupy a já jsem rád, že jsem mohl nastoupit. Jsou to naštěstí jen jizvy.

Kouč Moyes se tedy zeptal, jestli se na zápas cítíte? Kdybyste řekl, že ne, tak by vás šetřil, že?
Je to tak, ptal se mě, jestli se cítím dobře. Byl jsem nateklý vlastně i den před zápasem, ale viděl, že jsem normálně odtrénoval tréninky. Stejně chtěl ale znát můj pocit, tak jsem mu ho řekl a na základě toho mě dal do základu.

S Declanem Ricem, jak se opět potvrdilo, jste osou týmu. Pozoroval jsem vaší hru a přijde mi, že hrajete více vzadu než v loňské sezoně, často se stahujete až mezi stopery. Máte jiné pokyny než loni?
S Declanem se sehráváme čím dál více, jsme oba vlastně defenzivní i ofenzivní záložníci. Minulou sezonu byl často spíš defenzivním hráčem, který nikam nechodí a zůstává na půlce, ale teď se ho i já snažím víc posouvat dopředu. Pomůže to týmu a mně to taky sedí. Mohu si vzít balon od stoperů, rozehrát ho, jít nahoru a vědět, že Declan tam počká. Ta souhra je ideální. I pro soupeře je nejhorší, že může jít dopředu v jednu chvíli jeden a jindy druhý.

Zraněný Souček nedohrál, West Ham ale zvítězil. Český záložník pak ukázal stehy v obličeji

Číst článek

West Ham po patnácti letech hraje základní část evropských pohárů. Jak to klub vnímá? Premier League totiž byla pro anglické kluby vždy jasnou prioritou, ale vy máte po třech zápasech tři jasné výhry a skóre 7:0.
Pro anglické týmy je Premier League nejvíc, například i oproti Lize mistrů. West Ham měl nejúspěšnější sezonu, celý rok jsme bojovali o účast v Evropské lize a teď chceme být úspěšní i tam. Jsme sice jen v poločase, ještě nás čekají tři zápasy, ale užíváme si to a fanoušci jsou nadšení. My jsme zase nadšení, že se potkáme i s jinými týmy. Evropu chceme hrát i na jaře.

Hráli jste ve čtvrtek večer a v neděli vás čeká důležité derby s Tottenhamem. Jaký je teď program?
Dnes (v pátek) jsme měli den na zotavení jako vždy, když se hraje ob tři dny. Měli jen regeneraci, trochu jsme se vyběhali, v sobotu nás čeká lehký trénink, bago, přihrávky, střelba... Jsou to samé zábavné věci, žádné velké makání. A potom hned zápas. Je to úžasné, i když je třeba si na to ale zvyknout, ale myslím si, že tým to zvládá rychle.

Stojíme u tréninkového centra Rush Green. Jak byste ho srovnal například s Edenem? Kdyby tu nebylo logo West Hamu, upřímně bych neřekl, že jde o tréninkové centrum prvoligového klubu.
Ano, je trošku skryté, hřiště jsou trochu dál, společně s šatnami, regenerací a restaurací. Když jsem přišel ze Slavie, kde tréninkové podmínky nebyly úplně ideální, byl jsem ze všeho naprosto nadšený. Mít pět hřišť ve skvělém stavu je úžasné. Ale všichni mi říkali, že to není nic moc, že je to vlastně druholigové tréninkové centrum a já si říkal: „Co byste chtěli víc?“ (smích)

Pro mě je to akorát, je to víc domácké, všichni se tu známe. Kluci se mě tu ptali na srovnání se Slavií a divili se, když jsem řekl, že jsme měli takřka jedno tréninkové hřiště. Ale já byl spokojený i tam, nepotřebuji toho moc, hlavně dobrou partu a dobré hřiště.

Zmínil jste tu dobrou partu, váš spoluhráč Vladimír Coufal vydal na webu bezfrazi.cz takovou zpověď. Tam říká, že je často znát, když hráč usiluje o vaši pozici. A že s ním pak není úplně kamarád. Vy to tady tak cítíte?
Občas to tak bývá, ale to ve fotbale platí už od třeba od deseti let. Každý chce hrát a na některých pozicích je trochu tlak. Než jsem přišel, kluci z reprezentace mi říkali, že v zahraničních týmech to často není o partě kluků, co se spolu baví, jako je to v Česku, takže jsem se trochu bál. Ale po příchodu jsem byl nadšený, kolik srandy je v kabině. I to je důvod našeho úspěchu, nejsou tu žádné namyšlené primadony, táhneme za jeden provaz.

V lednu to budou dva roky, co jste v Anglii. Je to domov?
Utíká to rychle. Podmínky na začátku nebyly lehké, brzy začal covid a bylo to strašně složité. Ale mám za sebou jednu ze svých nejlepších sezon a i s fanoušky jsem se spojil, mají mě rádi. Hlavní domov je pořád Slavie, ale West Ham mi hodně mi přirostl k srdci.

Fanoušci tu často zpívají „East London is beautiful“ - východní Londýn je krásný, ale upřímně si myslím, že má i hezčí části. Jak to máte vy? Co děláte ve volnu?
Je pravda, že jsem slyšel, že v místě Olympijského stadionu to dřív nebylo nejhezčí, ale po olympiádě tu vznikl krásný park a já to tu třeba mám hrozně rád. Kromě toho chodím rád s dcerou na hřiště nebo do zoo. Před fanoušky se určitě se neschovávám. Občas lidé přijdou pro podpis nebo fotku, to je příjemné. Jako mladý jsem také obdivoval fotbalisty a chtěl po nich tyto věci. Proto to nyní dělám pro fanoušky, aby byli šťastní.

Nový fotbalový gigant? Saúdové udělali z Newcastlu nejbohatší klub světa, transakce vzbudila kritiku

Číst článek

Vladimír Coufal nedávno tipoval, že do půlroku budete pryč z West Hamu. Na hřišti je ale vidět, že jste vínové barvě stále oddaný...
Já nevím, jak to Cuf myslel, jestli půjdu někam nahoru nebo zpátky do Havlíčkova Brodu. (smích) Ve fotbale se může stát všechno, ale ve West Hamu jsem momentálně ze všeho nadšený.

Jsme ve čtvrtině sezony Premier League. Co by se muselo stát, abyste ji na konci považoval za úspěšnou?
Hrajeme čtyři soutěže a já rád před každou říkám, že jí chceme vyhrát. Ale druhé motto je, že jdu zápas od zápasu. Teď mě zajímá Tottenham, ne kolikátý chci být v tabulce.

Víkend co víkend hrajete proti nejlepším hráčům světa. Učíte se od nich?
Jsem fotbalista ale zároveň i fanoušek. Nekoukám jen na nás, například dnes se kouknu na zápas Arsenal-Aston Villa. Když to vidím, představuji si, co bych v situacích udělal či neudělal. Na fotbal koukám často, žena to může potvrdit (smích).

Coufal: Anglický chleba mi leze krkem

Na zápase Evropské ligy jste nebyl ani na lavičce. Stále vás trápí třísla?
Vladimír Coufal: Je to trochu složitější. Třísla jsou v pořádku, ale z přetížení trpí úpony na stydké kosti. Už začínám běhat a kopat do balonu, tak snad budu brzy zpátky. Zápas s Tottenhamem je na mě ještě moc brzy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si exkluzivní rozhovor Martina Minhy s Vladimírem Coufalem

Je pro vás aktuální období tedy nějakým způsobem frustrující?
Vždy je to pro fotbalistu frustrující, když vidí, jak kluci vyhrávají, a nemůže u toho být. Zranění jsou nejhorší části kariéry, protože nemůžete dělat to, co vás baví celý život, jenom ležíte na lehátku. Zvlášť u těžko specifikovatelného zranění jako mám já, kdy nikdo neví, na jak dlouho bude. 

V týdnu vyšla vaše zpověď na webu bezfrazi.cz. Popisoval jste v ní, že když o vaší pozici usiluje jiný hráč, vztahy s ním nebývají nejsou ideální. Jak je to tady ve West Hamu?
Tady je ta parta dobrá, s někým se bavíte víc, s někým míň. Angličani jsou tu doma a mají trochu svou partu a cizinci se baví víc spolu. Na mou pozici jsou tu dva Angličani. Neříkám, že se s nimi nějak nebavím, ale blíž mám samozřejmě k cizincům. K Čechům, Łukaszi Fabianskému, Andriji Jarmolenkovi, Pablu Fornalsovi, Manuelovi Lanzinimu. Nejsme nějak striktně oddělení, ale tou jednodušší angličtinou si lépe pokecáme mezi sebou.

Stanislav Vlček mi řekl, že za úspěchy Slavie stojí hlavně dobrá parta. Je to tak i tady?
Určitě, manažer Moyes to hodně stmelil. Nemá rád výrazné individuality, když si někdo hraje na hřišti na Messiho, tak ho hned zpucuje. Když jedenáct fotbalistů potáhne za jeden provaz, vždy porazí jedenáct těch, kteří hrají sami na sebe.

Stíháte se v nabitém programu se spoluhráči vídat i mimo tréninkové hřiště?
Je to trochu těžší než ve Slavii, protože Praha je menší než Londýn. Třeba Declan Rice bydlí hodinu a půl odsud a dojíždí tak každý den. S kluky, co bydlí blíž, se někdy vídáme, ale není to tak intenzivní jako na Slavii.

Pokud se nepletu, tak máte se Slavií pořád dobré vztahy. Při reprezentační pauze jste tam byl i kvůli zranění, je to tak?
Ano, a to i s některými fanoušky. Někteří mě nemají rádi od doby, co jsem řekl něco proti pyrotechnice, že se v dýmu špatně dýchá a že za to klub platí pokuty, takže by to neměli dělat. Někteří se toho chytli a s nimi se to neurovná. S tím nic neudělám.

Ale na Slavii mám výborné vztahy, jak s trenérským týmem, tak s fyzioterapeuty. Ludvík Maier se o mě teď staral, dával mi procedury při reprezentačním srazu, to samé, když jsme přijeli před Eurem. Nechci na tom nic měnit, a myslím, že ani Slavia na tom nebude nic měnit. To samé s panem Tvrdíkem. Píšeme si, voláme si, není tam problém.

A byla vaše návštěva Edenu právě i kvůli zranění? Pochopil jsem, že tam mají stroje, které ve West Hamu ne…
Je to pravda. Mají hodně dobrý, speciální magnet, který tady v Londýně není, a který by na mé zranění mohl platit. Bohužel jsem to stihl jenom třikrát nebo čtyřikrát. Ale snad to i tak bylo trochu nápomocné.

Byl jsem tam kvůli zranění, ale během volna jsem se rád zašel podívat za kluky. Za Masem, Teclíkem, Kudym, Bóřou. Tihle kluci mi tu chybí. Rád jsem je po dlouhé době viděl, a mrzí mě, že jsem si nezahrál proti Walesu v Edenu.

Oblíbenec fanoušků Coufal pokračuje ve West Hamu, přesně rok po příchodu podepsal novou smlouvu

Číst článek

Už je to víc než rok, co jste v Anglii. Zvykl jste si?
Přestěhovali jsme se z okraje Londýna blíž k centru a jsme maximálně spokojení. Z domu jsme se přesunuli do apartmánu. Já byl vždy proti tomu, chtěl jsem zahradu. Ale teď si to nemůžeme vynachválit. Procházíme se, líbí se nám to místo, hlavně manželce. Jsme tu jako doma.

Je něco, co vás v Anglii stále trápí? Zvykáte si pořád ještě na něco?
Ani ne. Když budete mít pořád v hlavě, že tu prší a že je tu zima, tak se tím akorát budete trápit. Prostě to přijmete, usadíte se, vezmete za své a jste tu doma. Přijmete jejich kulturu, jazyk.

Jediné, co mi tu chybí, je český chlebíček. Musím říct, že český chleba mi hodně chutná, a ten jejich tousťák mi leze krkem. (smích) Zvykl jsem si na bagely, a dokonce si příležitostně dám i plzeňské pivo, co tu mají. Ale český chleba tu udělat neumějí.

Laťku jste nasadil hodně vysoko, loňská sezona se vám skutečně povedla. A dostal jste „za odměnu“ nový kontrakt. Jaké jsou ambice do této sezoně? Co by se muselo stát, abyste byl spokojený?
Nemůžu být nikdy spokojený. Samozřejmě bych chtěl překonat rekord ve svých asistencích, což bude těžké, protože jsem teď vynechal několik zápasů. Chci hrát dobře – když tak bude hrát tým, tak budu i já. Zase bych chtěl postup do Evropské ligy nebo Ligy mistrů. A hlavně, aby byli fanoušci s naší hrou spokojení, my dávali hodně gólů, málo inkasovali. A aby byli všichni zdraví.

Martin Minha, bac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme