Kdybych dal stý gól za Slavii, užil bych si to jinak, říká kanonýr Milan Škoda
Fotbalový útočník Milan Škoda se v Turecku rychle stal oporou Rizesporu a má na dosah vstup do Klubu ligových kanonýrů, k němuž mu chybí už jen jedna trefa. V rozhovoru pro Radiožurnál ale bývalý kapitán pražské Slavie prozradil, že k úplnému štěstí mu přece jen pořád něco chybí.
Naposledy mu zkazil náladu nešťastný moment z vítězného utkání proti Galatasarayi, při kterém nechtěně zlomil nohu brankáři soupeře Fernandu Muslerovi. Dojem z angažmá na břehu Černého moře mu zase trochu hatí pandemie koronaviru. A k tomu připočtěte stesk po Edenu.
‚Výhru bych vyměnil za tvoje zdraví.‘ Škoda zařídil gólem tři body, předtím byl u nešťastného střetu
Číst článek
Už jen jeden ligový gól vám chybí k magické stovce. Jak to vnímáte?
Já ani nevím. Samozřejmě vím, že je to blízko, je to krásná meta, ale přiznám se, že to teďka úplně nevnímám. Tady v Turecku o tom nikdo moc neví, takže se to tu neřeší. Já to teda ani nikomu neříkám. Dokážu si představit, že kdybych byl ve Slavii a ten stý gól dal za ni, tak bych si to užil úplně jinak.
Nejvíc ligových branek jste vstřelil právě za sešívané, bylo jich 77. Tu první ale za Bohemians paradoxně právě do sítě Slavie.
Je to tak, Martinu Vaniakovi, dobře si to pamatuju. Kopali jsme standardku a já mu dal v Ďolíčku gól hlavou.
Napadlo by vás v tu chvíli, že jich přidáte dalších 98 a budete atakovat Klub ligových kanonýrů s hvězdami, jako jsou Bican, Kopecký nebo Koller?
No… To by mě samozřejmě fakt nenapadlo. Dávat góly mě vždy bavilo, ale že bych někdy mohl dát sto ligových gólů, to jsem si ani nemohl dovolit, abych o tom přemýšlel.
Na kterou ze svých tref vzpomínáte nejradši?
Týýýý jo. To je těžké. Já si vážím každého gólu, ať už je hezký nebo nějaká haluz. Samozřejmě nejvíc chutnaly ty proti Spartě. Ty si pamatuju.
Vyberete nějaký?
Teď si vybavím, když jsme s ní hráli doma, tak mi nejdřív neuznali jasný gól a pak jsem někdy ke konci, kolem 75. minuty, dal na 1:0 a nakonec jsme vyhráli 2:0 (pozn. - šlo o derby ze 17. 9. 2017, Škoda se prosadil v 71. minutě hlavou po přímém kopu Stocha).
A co branka z následujícího derby v březnu 2018? V něm jste na Letné o poločase prohrávali 0:3 a vy jste v páté minutě nastavení vyrovnal na 3:3 střelou z penalty, kterou jste otřel o břevno, až z něj spadnul sníh…
Taky skvělé. Sice to byl gól z penalty, ale v celém zápase i v tuhle chvíli to byly obrovské nervy. Měli jsme šanci udělat na Spartě aspoň bod, i když jsme prohrávali o tři góly. Pamatuju si to úplně živě, byla to fakt náročná situace. Vážím si toho, i když to bylo jen z penalty.
‚V klubu mi věří, nechci je zklamat‘
Jak jste se rozloučil se Slavií, dvěma góly proti Českým Budějovicím, tak jste se také uvedl v Turecku. Hned v prvním ligovém utkání za Rizespor jste se trefil dvakrát proti Genclerbirligi a byla z toho výhra 2:0. Následně jste ale v lize osmkrát za sebou nezvítězili a propadli se na sestupové příčky. Jak to snášíte?
Musím říct, že blbě. Ze Slavie jsem byl zvyklý pořád vyhrávat a najednou se to trošku otočilo. Ze začátku jsme dostali dvakrát nebo třikrát gól v 90. minutě a ztratili jsme vítězství nebo aspoň remízu. Když furt narůstala série bez vítězství, tak to bylo těžké. Poslední tři zápasy před karanténou jsme i hráli špatně a nezasloužili jsme si vyhrát.
Turecké peníze mohou mít háček, upozorňuje agent na odchody českých fotbalistů do zahraničí
Číst článek
Jsou to i jiné nervy, než když hrajete o titul?
Je to úplně něco jiného, ale musím říct, že zatím ty nervy nemám takové. Když jsme ve Slavii hráli o titul nebo i tu jednu sezonu o záchranu, tak to bylo opravdu náročné. To jsem vnímal hodně. Teď to zatím tolik nevnímám. Jasně že cítím tu zodpovědnost, že se musíme zachránit. Nechci být u toho, že sestoupíme, ale zatím ten tlak není takový.
Je jasné, že vám to není jedno, ale i v Česku se kolikrát zmiňuje, že domácím fotbalistům záleží na klubu přece jen víc než těm zahraničním…
Mně se to těžko říká, ale něco na tom může být. Nejde podle mě jen o to, jestli je člověk cizinec, ale jaký má vztah ke klubu. Slavia je můj život, takže jsem to bral absolutně zodpovědně. Ale není to tak, že by mi to tady bylo jedno, to ani náhodou. Cítím, že na mě trenér a lidi v klubu spoléhají, a já mám takovou vlastnost, že nikdy nechci nikoho zklamat, když mi opravdu věří.
Nešťastný střet s Muslerou
Teď jste si v boji o udržení pomohli výhrou 2:0 nad historicky nejúspěšnějším tureckým klubem Galatasarayem, vy jste dal vítězný gól, ale už předtím jste nechtíc zlomil holenní i lýtkovou kost brankáři Muslerovi. Jak na zápas s odstupem vzpomínáte?
Celkově na něj vzpomínám blbě. Porazit Galatasaray je skvělé, všichni byli nadšení, protože je to fakt velkoklub. Navíc jsem dal vítězný gól. Ale stejně jsem se necítil vůbec dobře. Spíš jsem pořád přemýšlel o tom souboji, i když vím, že to bylo nezaviněné. Ještě teď na to občas myslím. Nemám z toho dobré pocity, když si na to vzpomenu.
Uruguayskému gólmanovi Fernandu Muslerovi jste se omlouval na twitteru. Napsal jste, že byste vítězství vyměnil za jeho zdraví. Došlo i na nějakou osobnější omluvu? Vzpomínám si, jak Tomáš Ujfaluši vyprávěl, že psal smsku Messimu, když mu poranil kotník…
Jojo. Ptal jsem se kluků z Jižní Ameriky, jestli na něj nemají kontakt. Druhý den mi ho poslali, tak jsem psal i jemu osobně.
Přemýšlíte, jestli se dalo tomu střetu vyhnout?
Vůbec nevím. Vím, že jsem šel do zakončení, v tu chvíli mě obránce zezadu trochu přistrčil, a jak jsem se nakláněl dopředu ke střele, tak jsem na něj spadnul. Nevím, jestli by to šlo udělat jinak. Nevím.
Fanoušci na stadiony v Turecku zatím nesmí. Jak jste si užili slavné vítězství bez nich?
Tak jasně, že s nimi by to bylo úplně něco jiného. Ale když budu mluvit o tomhle konkrétním zápase, tak vzhledem k tomu, co se stalo, tak bych to asi nějak výrazněji neprožíval. Fanoušci nám ale samozřejmě chybí. Třeba teď v tom zápase jsem udělal něco, co bych neudělal, kdyby se hrálo normálně před nimi.
Co to bylo?
Hned v první minutě se ke mně odrazil balón a já mohl jít sám na bránu. Místo toho jsem levačkou zkusil z dálky přelobovat gólmana. Vždyť to je u mě úplný nesmysl. Já a levačkou… Vždyť na ní sotva stojím. A ještě lobovat… Bylo to jak na tréninku, když si něco zkouším. Kdyby tam byli lidi, tak bych si to stoprocentně nedovolil.
Snaží se vás fanoušci podporovat aspoň jinak, když nesmí na tribuny?
Třeba teď když jsme jeli na stadion, tak fanoušci čekali u tréninkového centra, aby nás vyprovodili. I se světlicemi. Takže podporu cítíme.
‚Nároďáku se nevzdávám‘
Věříte, že ještě dostanete šanci v národním týmu? Za poslední dva roky jste za něj nastoupil jedinkrát, při kvalifikační porážce 0:5 v Anglii jste naskočil v 82. minutě.
Nevzdávám se toho. Že bych si řekl, že je mi 34, že už tam nemám co dělat, tak to ne. Jasně, vím, že máme v útoku velkou konkurenci. Ale věřím, že když se mi bude dařit a budu dávat góly, tak mě může trenér Šilhavý pozvat.
Trenér fotbalové repezentace Šilhavý během pauzy nezahálel a už vyhlíží zářijový sraz
Číst článek
Byl jste s ním teď v kontaktu?
S panem trenérem Šilhavým? Ne, ne, teď jsme nebyli v kontaktu, jak byla ta karanténa.
Nemrzí vás, že se Euro odložilo na příští rok, když jste na jaře začal nastupovat pravidelně v základní sestavě a střílet góly?
Těžko říct. I ostatním klukům se dařilo. Takhle: když se bude dařit Patriku Schickovi, Krmenčíkovi, Ondráškovi, tak pro mě bude těžké tam jet. Když se někomu z nich tolik dařit nebude a mně jo, tak si myslím, že šanci na Euro mám. Nebo mám šanci jet na nároďák. Někdy.
Navíc vy byste asi bez problémů přijal v reprezentaci jakoukoli roli.
Stoprocentně. I na minulé Euro jsem jel jako náhradník, ale byl jsem nesmírně šťastný, že jsem se tam dostal a mohl na takové akci být.
‚Prioritou byla Slavie‘
Prvního zahraničního angažmá jste se dočkal až těsně před 34. narozeninami. Jak si ho užíváte, pokud si ho tedy užíváte?
Takhle… To je pro mě strašně citlivé. Je to zkreslené tím koronavirem, jak bylo všechno zastavené, zavřené. Byli jsme tu s rodinou, ale nic jsme nemohli. V tu chvíli jsme si říkali: kdybychom byli v Praze, možná by to bylo podobné, ale aspoň bychom byli doma.
Škodovo loučení se slávistickými fanoušky. ‚Bylo to pro mě nezapomenutelných osm let,‘ vzkázal
Číst článek
Doma, kde by bylo líp?
Říkali jsme si, když jsme tu byli nějakých šest týdnů zavření doma, že by nám bylo v Praze určitě líp. Bylo to dost ovlivněné tou situací.
Ta už se teď ale zklidňuje.
Jo, teď je to samozřejmě lepší. I když mi rodina minulý týden odjela do Prahy. Jak se to pomalu uvolňuje a vrací do normálu, tak je to lepší.
Ale obecně asi angažmá v turecké lize na pobřeží Černého moře není špatné, ne?
Pro mě to byla… Jak bych to řekl? Když už jsem měl odejít ze Slavie, tak to pro mě byla dobrá možnost, že jsem mohl odejít do dobré soutěže. Ať už podle kvality nebo fanoušků si myslím, že v Turecku je skvělá liga. A konkrétně v Rize se mi líbí. Kdybych měl skončit ve Slavii a neměl kam jít, tak by to bylo horší.
Jiné varianty ve hře nebyly? Mluvilo se třeba o americké MLS nebo arabském světě.
Amerika ve hře byla, ale tam byl problém věk. Tři čtyři kluby řekly: jo, dobrý, možná by tady u nás hrál, možná bychom si ho vzali, ale nemůžeme, protože to není naše filozofie, kvůli věku to nejde. Arábie ani ve hře nebyla. Víc klubů se zajímalo, ale my jsme se rozhodli pro Turecko.
Jak to vlastně bylo s vaším odchodem ze Slavie? Bylo vaším přáním konečně si zkusit cizinu, nebo spíš iniciativa klubu, který chtěl víc sázet na mladší?
Pro mě bylo prioritou ve Slavii zůstat, ale smlouva mi měla končit teď v létě a já chtěl vědět, co bude dál. K jednání se Slavií jsme se ale nedostali. Pak když přišly konkrétní nabídky, tak jsme to se Slavií řešili a čekali, jak se k tomu postaví. Honza Nezmar (sportovní ředitel Slavie) mi po telefonu řekl nějakou možnost, ale myslím, že sám věděl, že to není reálné. Já pochopil, že jsem ze Slavie na odchodu.
Nemrzí vás takový odchod z klubu, ve kterém jste se během osmi let stal takovou legendou, že vám na stadion vyvěsili plakát v nadživotní velikosti?
Ve Slavii jsem byl strašně dlouho a miloval jsem to tam. Ale beru to tak, jak to je. Když jsem přišel do Turecka a hned v prvním zápase dal dva góly, tak to bylo super a moc jsem si to užil. Ale říkal jsem si, že za Slavii by chutnaly trošičku jinak. Prostě… Je to pro mě těžké o tom mluvit. Nechci, aby to vyznělo blbě.
