Jistotu takzvaného scudetta (pohár pro italského fotbalového mistra) přinesla Neapoli venkovní remíza s Udinese. „Partenopei“ nyní mají na čele tabulky pět kol před koncem soutěže nedostižný náskok.

Když se v Neapoli naposledy slavil titul, byl u toho jeden z nejlepších hráčů fotbalové historie - Diego Maradona. Rok 1990 byl také posledním, kdy scudetto vyhrál tým z města nacházejícím se jižně od Říma.

„Nevíte, o co jste přišli,“ stálo na banneru, který ultras vyvěsili na místní hřbitov po prvním titulu v roce 1987. Heslo mířené předchozí generaci mohlo dost dobře platit i pro tu nadcházející, která slávu Maradonova týmu zná spíše z videokazet. Čekání na třetí titul se totiž protáhlo na 33 let.

Vítězství místní identity

Aby Neapol znovu vystoupala na piedestal italského fotbalu, musela nejdříve padnout. A to hodně hluboko. Klub prošel bankrotem, sestupem a časy, kdy se po trávníku tehdejšího stadionu San Paolo ve třetí lize proháněli podprůměrní fotbalisté. Jediné, co zůstalo, byli fanoušci a jejich láska ke klubu. I v Serii C na fotbal chodilo přes 50 000 diváků.

Pokud je totiž v Itálii fotbal národním sportem, v Neapoli je náboženstvím a společenským nástrojem, který pomáhá utvářet unikátní charakter města. V Evropě prakticky nenajdeme metropoli, kde sídlí jen jeden tým, ale Neapol je výjimkou. Všichni táhnou za jeden provaz, občan města rovná se fanoušek.

„Vítězství Neapole je vítězstvím místní identity a těch, kteří se jí naprosto oddávají. Město zažívá moment sebepoznání a znovuobjevení své velikosti,“ řekl pro BBC novinář Angelo Forgione. Jde podle něj o vítězství chudšího regionu proti severnímu establishmentu. Tento boj je v italské kultuře i na fotbalových stadionech znatelný, jak dokazuje i fakt, že největším rivalem Neapole je 900 kilometrů vzdálený Juventus Turín.

To vysvětluje i komplikovaný vztah místních ultras s majitelem, který je z bažin třetí ligy vytáhl zpět ve slávě. Aurelio de Laurentis je totiž bohatým římským filmovým producentem, který v roce 2004 využil příležitosti a skomírající klub zakoupil. Pro některé je ale stále symbolem moci, kterým fanoušci pohrdají.

I v posledních měsících, ve kterých tým směřoval k vytouženému titulu, tak bylo možné zaznamenat protesty, bojkoty zápasů a slogany namířené proti De Laurentisovi. Důvodem byly drahé ceny lístků, bezpečnostní opatření na stadionu či nesouhlas s faktem, že vlastní i další jihoitalský klub Bari.

Přesto musí být obyvatelé města De Laurentisovi vděční. Kromě toho, že dokázal v roce 2007 dostat klub zpět do první ligy, levně nakupovat hráče a draze je prodávat, měl před dvěma lety konečně i šťastnou ruku při výběru trenéra. Stal se jím zkušený stratég Luciano Spalletti.

Kouzlo trenéra i nových hráčů

Ještě v říjnu roku 2021 byla přitom atmosféra mezi trenérem a fanoušky pořádně hutná. Spalletti dokonce Neapolským dokonce ležel v krku natolik, že skupina ultras ukradla jeho Fiat Panda a vzkázala, že mu ho vrátí až poté, co kouč rezignuje.

„Nejdřív musím vidět, v jakém stavu bude Panda vrácena, kolik bude mít naježděných kilometrů a zda bude mít v přehrávači stále CD zpěváka Pina Danieleho. Pak to zvážím,“ glosoval holohlavý stratég tehdy situaci na tiskové konferenci.

Nyní by si zřejmě zasloužil dostat od fanoušků ferrari. Rodák z Certalda, který je často považován za jednoho z nejméně doceněných koučů nového tisíciletí, naordinoval týmu efektivní a zároveň velice atraktivní herní styl. Navíc vytáhl jednotlivé hráče na úroveň, o které si předtím mohli nechat znát. Nové výkonnostní stropy našli Giovanni di Lorenzo, Franck-Zambo Anguissa nebo slovenský záložník Stanislav Lobotka.

„Spalletti rozvíjí talent, rozvíjí charakter. Najde ten správný klíč ke každému hráči. Lobotka nyní hraje jako Andrés Iniesta,“ nešetřil superlativy fanoušek Paolo Cimmino.

Nelze zapomínat ale ani na práci sportovního ředitele Cristiana Giuntoliho, který v létě podle některých expertů ukuchtil nejlepší přestupový guláš v celé Evropě. Vzhledem k odchodu dlouholetých opor Kalidoua Koulibalyho, Lorenza Insigneho a Driese Mertense ho nečekalo nic jednoduchého.

Většina přivedených hráčů zdaleka neměla renomé, které by fanoušky zvedalo ze sedaček, nyní ale platí pravý opak.

Korejský stoper Kim Min-če se stal jedním z nejlepších obránců Evropy a Giovanni Simeone s Giacomem Raspadorim dlouho hledanými kvalitními náhradami za útočné eso Victora Osimhena. A třešničkou na dortu byl Kviča Kvaracchelija, gruzínský křídelník z Dynama Batumi, který svými kousky ohromil celý kontinent a míří za cenou nejlepšího hráče ligy.

Těžko uvěřit, že klub ke všemu skončil s bilancí několika milionů euro v plusu.

Mladý Gruzínec Kvaracchelija si připsal 12 gólů a 12 asistencí

Nejistá budoucnost

Nutno zmínit, že se trofej přesouvá pod Vesuv v roce, kdy je konkurence v italské lize zřejmě nejslabší za poslední dekádu. To dokazuje i fakt, že nebýt překvapivé remízy se Salernitanou v minulém kole, slavila by Neapol jako první tým v italské historii šest kol před koncem.

Úřadující mistři z AC Milán v létě neposílili kádr, Juventus zmítaný skandály se na hřišti trápí už druhý rok v řadě a stárnoucí tým Interu Milán nezvládl podávat konzistentní výkony. Do konce sezony zbývá šest zápasů a je více než pravděpodobné, že „Partenopei“ vyhrají ligu s propastným dvacetibodovým náskokem.

To by ale neapolský úspěch nemělo shazovat. Klub o scudetto bojoval v posledních desíti letech pravidelně a hned čtyřikrát skončil na druhém místě, letos zkrátka využil ideální příležitosti.

Otázkou zůstává, jak se od úspěchu odrazí do budoucna. V evropském měřítku je Neapol stále malou rybou a na její hráče už se třesou bohaté kluby z Anglie i Španělska. Pokud by se ale podařilo nastartovat dynastii, mohlo by to pomoci samotnému městu, které se stále potýká s vysokou mírou chudoby.

„Každý týden jsou tu tisíce nových turistů. Ekonomika tu zažívá nový boom, převážně pouliční prodej. Je to ale spekulativní, může to být jen fenomén, kterého lidé v danou chvíli využili. Vyhrát ligu po tolika letech je neocenitelný okamžik, ale idea určitého vykoupení města může být iluzí,“ spekuluje Renato Quaglia, ředitel organizace FOQUS, která se snaží zlepšit podmínky ve Španělské čtvrti, jedné z nejchudších částí města.

Neapolitáncům tak nezbývá doufat, že po divokých oslavách nepřijde brzké vystřízlivění, ale fotbalová mánie naopak nastartuje novou etapu klubu i města. Na další sladké vítězství jihu proti severu totiž nikdo z nich rozhodně dalších 33 let čekat nechce.

Bartoloměj Černík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít