'Neřešíme nějaké to pivčo po tréninku, neřešíme cigárko.' Malá kopaná není vázána pevnými pravidly

Jsou mistři světa, vyhráli mezi kolektivy anketu Sportovec roku. Od těch ostatních se ale přeci jen liší. Řeč je o českých reprezentantech v malé kopané. Na rozdíl od profesionálů neprovází jejich srazy a přípravné zápasy pevná pravidla. Naopak některé neřesti nikdo nehlídá a nekontroluje.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fotbal (ilustrační obrázek). | Zdroj: ČTK

„Neřešíme nějaké to pivčo po tréninku, neřešíme cigárko. Kluci prostě nějaké ty neřesti mají, to ale pro jejich výkon v tuto chvíli podstatné není. Pro jejich výkon je důležitější hlava, jejich nastavení, teamwork, kde jeden maká za druhého,“ nechal nahlédnout tak trochu pod pokličku trenér české reprezentace v malé kopané Stanislav Bejda.

Možná právě ta volnost stojí za velkým úspěchem a loňskými zlatými medailemi z mistrovství světa v Tunisku.

„Je to jedna ze skládaček do celkové mozaiky. Trenéři a celý tým nám dávají dost volnosti, my to nijak nezneužíváme a tímhle jim to vracíme,“ říká gólman Ondřej Bíro, jeden ze strůjců úspěchu na světovém šampionátu.

Hrají sice malý fotbal, slaví v něm však velký úspěch. Čeští reprezentanti jsou mistry světa

Číst článek

Fotbaloví příznivci ho možná znají z jiné role, jako útočník oblékal dres Sparty. Teď září mezi tyčemi. A pomohla náhoda.

„Neměl nám v Mostě kdo chytat, tak jsem tam šel. Od mala jsem se občas v bráně po tréninku objevil, kluci na mě stříleli. Řekl jsem si, že na malou bránu to zkusím,“ vypráví nynější brankář.

Ondřej Bíro se stal pro národní tým nepostradatelný.  Platí to i o střelci Tomáši Kounovském. Po těžkém zranění a přetrženém křížovém vazu se dokázal vrátit do sestavy. Jeho případ dokládá, jak moc pro hráče reprezentace znamená. Jsou kvůli ní ochotni mnohé riskovat.

„Na šampionát jsem jel pět měsíců po operaci vazů. Chtěl jsem to zvládnout, ale musím říct, že jsem strašně riskoval. Doktoři říkali, že je to moc brzo. Já jen doufal, že to vydrží…“

Vydrželo. Odměnou byla zlatá medaile. Ovšem vykoupená bolestí.

„Tenhle úspěch mi nikdo nevezme, ale masér mi musel po každém zápase dávat to koleno dohromady a každé ráno to vypadalo, že nenastoupím, ale nakonec to večer vždycky šlo,“ vzpomíná Tomáš Kounovský.

Letošním vrcholem sezony bude srpnové mistrovství Evropy v ukrajinském Kyjevě.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme