Mladoboleslavský Komličenko kraluje ligovým střelcům, zatím nastřílel soupeřům dvanáct branek
Ani slávista Milan Škoda, ani Michael Krmenčík z Plzně, ani sparťan Josef Šural. Zkrátka žádné zavedené jméno. V čele tabulky střelců fotbalové ligy je ruský útočník Nikolaj Komličenko z Mladé Boleslavi. Ale v následujících měsících se musí snažit, aby nezapadl jako některé komety před ním.
„Děkuju týmu a chci v dalších zápasech přidat víc gólů a pomáhat týmu,“ vysvětloval víc rusky než česky v průběhu podzimu Komličenko.
Ruský útočník jich zatím nastřílel dvanáct. Podle bývalého boleslavského útočníka Luboše Pecky může Komličenko s takovou formou vyhrát korunu pro krále střelců.
Luboš Pecka o Nikolajovi Komličenkovi
Stal jste se nejlepším střelcem také v Mladé Boleslavi. Co říkáte na Komličenkovy výkony?
Sleduju ho a jsem rád, že se mu daří. Přeci jen mi Mladá Boleslav zůstala v srdci. Pořád jí fandím. Věřím, že se Nikolaj Komličenko může stát nejlepším střelcem. Boleslav půjde nahoru a vždycky to byl útočný mančaft, takže góly by dávat měli. Tak proč by zrovna Komličenko vyhrát nemohl?
Může ho zbrzdit tlak? Chtíč, že tu tabulku střelců chce vyhrát? Jak jste to měl vy?
Pamatuju si na to dobře. Když už se blížil závěr, tak jsem si říkal, kruci, teď už by to byla škoda. V tu chvíli si říkáte, že můžete být nadosmrti zapsaný jako král ligových střelců. Určitě jsem to chtěl udržet. Navíc mě podržel tým a pořád se mi dařilo nějaký gól přidat.
Ale svou nejslavnější sezonu už jste nikdy nezopakoval. Čím to bylo? Nevydařeným přestupem do Německa?
Přicházel jsem tam s tím, že nějaký gól dám. Slíbili mi, že budu nastupovat na hrotu útoku, i když jsem nakonec hrál levé křídlo. Běhat nahoru dolů nebylo nic pro mě, na to jsem nebyl stavěný. A taky musím sebekriticky říct, že než jsem se s tou změnou prostředí srovnal, tak ani moje forma nebyla taková. Holt to dopadlo, jak to dopadlo.
„Věřím, že může. Mančaft půjde nahoru a přijdou i nějaké branky. Vždycky byla Boleslav útočný tým, takže proč by to nemohl vyhrát,“ říká pro Radiožurnál Pecka.
On sám ví, o čem mluví. Sám byl nejlepším střelcem v roce 2007, i když svou nejslavnější sezonu už potom nikdy nezopakoval. Na tlak v průběhu ročníku, aby pozici nejlepšího útočníka neztratil, si ale pamatuje dodnes.
„Pár kol před koncem jsem si říkal, že by to byla škoda, kdybych tu korunu nezískal. Určitě jsem to chtěl udržet, celý tým mě v tom podržel a mě se dařilo nějaký ten gól dát,“ popisuje Pecka.
Střelecká forma tehdy Peckovi zajistila nejenom pozvánku do reprezentace, ale taky přestup do Německa. A ten jeho kariéru přibrzdil. Jako se to stalo i v jiných případech. Vítězslav Tuma, Jiří Kowalík, Milan Ivana, Andrej Kerič.
Všichni se stali nejlepšími ligovými střelci, ale po přestupu do většího klubu už výkon nezopakovali. Správný výběr, kam kariéru dál nasměrovat, je proto podle Pecky důležitý.
„Mně už bylo víc let, tak jsem si chtěl zkusit nějaké zahraniční angažmá. Slíbili tam, že budu hrát na hrotu, ale hrál jsem levé křídlo. Na druhou stranu musím říct, že jsem tam přišel a než jsem se s tím srovnal, tak ani moje forma nebyla taková,“ připouští bývalý fotbalista.
Proč by Komličenko měl být jiný případ? Je mladší, v létě mu bylo teprve třiadvacet. A taky má pro pozici moderního útočníka předpoklady, všiml si jeho spoluhráč Tomáš Přikryl.
„Je silný, udrží balony. Takoví útočníci jsou pro obranu nepříjemní. Stejně jako je vysoký, tak je i rychlý. Je to komplexní hráč,“ chválí svého kolegu Přikryl.
