Nevynikal kličkami ani třeba účesem, ale díky jeho úspěchům se na něj zapomenout nedá. Fotbalový obránce Michal Horňák získal s národním týmem stříbro z mistrovství Evropy a se Spartou deset domácích titulů. V úterý slaví padesátiny, a proto byl hostem nového dílu Olympijského podcastu Radiožurnálu.

Praha 14:00 28. dubna 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Byl to neskutečný měsíc. Pořád se mi vybavuje ta odhodlanost, parta, kdy jsme si po každém obědu s klukama sedli a dali si kafe, popovídali. Bylo to fajn,“ popsal Horňák atmosféru úspěšného Eura 1996.

Úplný konec senzační jízdy turnajem ale podceňovaným českým fotbalistům přece jen trochu zhořkl. A Michalu Horňákovi zvlášť. Právě on totiž ve finále tečoval střelu Němce Olivera Bierhoffa, ze které se o chvilku později stal zlatý gól.

„To bylo nešťastné. Nikdo mi to za vinu nekladl, ale dělali si ze mě legraci, že jsem si měl nafouknout lýtka jako Jirka Novotný, aby míč neprošel,“ vzpomínal Horňák na rozhodující moment finále mistrovství Evropy.

Na klubové úrovni je Michal Horňák nejvíc spojený se Spartou, ve které strávil třináct let coby hráč a teď v ní pracuje jako trenér. Momentálně u B-týmu, ale po odvolání Zdeňka Ščasného vedl dočasně jako hlavní kouč i „áčko“. A rád by si to někdy zopakoval.

„Nevidím v České republice trenéra, který by neměl ambici vést Spartu. Ale nechci to lámat přes koleno, nebudu volat majiteli a říkat mu, že jsem trenér, který ho spasí. Nechávám tomu volný průběh,“ dodal.

Celý Olympijský podcast s Michalem Horňákem si můžete poslechnout na webu Radiožurnálu a také v aplikaci Můj rozhlas. Oslavenec prozradil třeba i to, jak se liší hráčský a trenérský stres nebo jak zazlíval Ivanu Haškovi, že ho ve Spartě přestal stavět.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít