Dříve střílel ligové góly, teď se Tomáš Krbeček v zoo stará o opice. ‚Jsem tu šťastný,‘ říká bývalý fotbalista

Bývalý ligový fotbalista Tomáš Krbeček na rozdíl od některých svých spoluhráčů nespadl do dluhů, závislostí ani depresí a živí se tím, co ho baví, i když jde mezi bývalými sportovci o hodně neobvyklé povolání. Čtyřiatřicetiletý exfotbalista je chovatelem opic v plzeňské zoo.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Plzeň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Krbeček v nové práci

Tomáš Krbeček v nové práci | Foto: Jan Suchan | Zdroj: Český rozhlas, Český rozhlas Radiožurnál

Mnozí bývalí fotbalisté například podnikají nebo u sportu zůstávají. Když měli štěstí na zahraniční angažmá, tak si můžou vydělaných peněz užívat a práci mít nemusí. Vy pracujete v zoologické zahradě. Jak jste se k tomu dostal?
Pokud se jako ostatní kluci nechytnete v zahraničí, tak se v českém fotbale nemáte šanci do konce života zabezpečit. Opravdu to bylo tak, že jsem si po večerech sedal k internetu a přemýšlel jsem, co dál.

Říkal jsem si: „Hele Tomíku, fotbal tě svým způsobem bavil, tak se pojď zkusit živit tím, co by tě bavilo i dál.“ Táhlo mě to ke zvířatům, našel jsem si rekvalifikaci, kde šlo o chov exotických zvířat. Tím jsem si prošel a vyskytla se možnost nastoupit do zoologické zahrady, zkusil jsem to a nelituju toho. Jsem tu šťastný.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaký je život po fotbalové kariéře Tomáše Krbečka? V plzeňské zoo se stará o opice

Dostanete se někdy přímo do kontaktu s opicemi nebo vůbec?
Vůbec. Lidé si myslí, že se tady s nimi mazlíme, ale není tomu tak. Obzvláště u šimpanzů. Jsou známé případy, kdy ošetřovateli vytrhli ruku z kloubů nebo spodní čelist. Z toho důvodu jsou to nekontaktní zvířata a jsou tu všude mříže.

Spousta fotbalistů má po konci kariéry obrovské problémy s přechodem do normální profese. Jak bylo pro vás těžké připustit si, že je třeba se začít věnovat něčemu jinému?
Přechod to není jednoduchý, to nepopírám, ale zvykl jsem si. Horší to má rodina, doma netrávím tolik času. Mám malé děti, které tři dny v týdnu v podstatě nevidím, ale nemyslím si, že bych měl nějakou depresi nebo něco takového z toho, že už nehraju fotbal, to vůbec.

Co je pro to, aby to dopadlo tak dobře jako u vás, nejdůležitější? Abyste se v nové roli našel a nedopadlo to jako v těch některých tragických případech i vašich bývalých spoluhráčů?
Nevím, jestli na to dokážu odpovědět, protože nevím, čím si ti kluci, kteří ten přechod možná nenesli tak snadno, procházeli. Já měl štěstí, že jsem našel práci, která mě opravdu baví, je pro mě smyslem života. Kdyby to byla práce ve fabrice u soustruhu, asi by to pro mě bylo daleko těžší.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme