Na zlatém evropském šampionátu v roce 1976 nastoupil Koloman Gögh jak v semifinále proti Nizozemsku, tak v zápase o zlato proti Německu.

„V podstatě byl, co se týče fotbalu, spíše jednodušší hráč, ale o to větší byl bojovník a neskutečná houžev. Vyhrával spoustu osobních soubojů, bojovník k pohledání. Mně osobně se s ním velmi dobře spolupracovalo,“ vzpomíná Antonín Panenka, který ve finálovém rozstřelu rozhodl slavnou penaltou.

Gögh odehrál za československou reprezentaci 55 zápasů, ve kterých vstřelil jeden gól. Kromě zlata z Bělehradu se podílel i na bronzu z Říma o čtyři roky později. Také tehdy proti Itálii rozhodovaly penalty a na šestou sérii musel slovenský obránce - a uspěl.

„On to byl člověk spíše plachý, žádná velká mluvka. Hrál svojí poctivou hru, nikam se nehnal, takže by určitě byl rád, kdyby na penaltu nešel,“ loví v paměti Ladislav Vízek.

Gögh nastupoval na kraji obrany. Na hřišti byl tvrdý a soubojům se nevyhýbal, ale v civilu byl přátelský a dobrosrdečný, vzpomíná Panenka.

„Přestože hrál nadoraz, nikdy se nesnížil k nějakému zákeřnému zákroku. Pokud vůbec někdy fauloval, tak to bylo pouze v zápalu boje,“ dodává Panenka.

Nejlepší roky kariéry, sedmdesátá léta, zažil ve Slovanu Bratislava. Gögh tam oslavil dva mistrovské tituly.

„Já na něj vzpomínám jen v dobrém, protože to zaprvé byl skutečně velmi kvalitní fotbalista i velmi dobrý a kvalitní člověk. Já si to pamatuju, protože jsem hrál i na něj. Byl velmi slušný, kudrnatý blonďáček. Vzpomínky na něj jsou opravdu jenom kladné,“ říká Vízek.

Jeho bývalý reprezentační parťák tragicky zemřel v listopadu 1995. Když se vracel z Rakouska, kde trénoval, narazil autem do stromu. Co se tehdy přesně stalo, už nikdo nezjistí, nejčastěji se však mluví o mikrospánku.

Petr Šedivý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít