"Celý minulý týden jsem toho moc nenahrála," vysvětlovala příčiny porážky Hingisová: "Bolí mě záda. Trénovat jsem mohla jen údery z místa. V zápase musíte běhat a to je pro mě teď těžké." Právě v pohybu po dvorci byl mezi oběma soupeřkami největší rozdíl. Zatímco Ruano-Pascualová jako typická žákyně španělské tenisové školy často doběhla nemožné, Hingisová hodně míčů vypustila. "Snažila jsem se zahrát údery, které mi nedělaly obtíže, ale bála jsem se běhat. Bez toho nemáte v současnosti šanci porazit žádnou hráčku," dodala Švýcarka.

Sedmadvacetiletá Španělka není žádná velká hvězda. Ve Wimbledonu v pěti předchozích startech došla nejdál do osmifinále v roce 1998, ale to byla spíš výjimka. Třikrát vypadla v prvním kole. Však si také Ruano-Pascualová, která na světovém žebříčku figuruje na 83. místě, vítězství považovala: "Je to jako sen. Porazila jsem světovou jedničku, to je neuvěřitelné." Španělka je spíš vyhledávanou deblovou partnerkou. Letos na French Open vyhrála ženskou čtyřhru i mix.

Hingisová má ve své sbírce pět grandslamových titulů, ten poslední je z Australian Open 1999. Pak přišlo pro ní nešťastné finále na pařížské antuce, kde prohrála s Němkou Stefi Grafovou. Tehdy se na dvorci chovala jako rozmazlené dítě, ztratila přízeň francouzského publika a jakoby zhasla i její šťastná hvězda. Do Wimbledonu ten rok přijela Martina bez své matky, která jí jako trenérka do té doby doprovázela na každém kroku. Odjížděla pokořená Dokičovou hned po prvním kole. Pak Hingisovou třikrát dělilo od grandslamového prvenství jediné vítězství, ani jednou neuspěla. Naposledy, letos v Austrálii, jí radost překazila Jennifer Capriatiová.

Petr Souček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít