Pešán má nůž na krku, připouští šéf hokejového svazu Král. Věří, že tým má na olympijskou medaili

Kauza ohledně spolupráce s StB poslední kapkou, zdůvodňuje prezident Českého hokeje Tomáš Král, proč chce svou funkci v červnu opustit. Kdo by ho měl v čele hokejového svazu nahradit? V jakém stavu je český hokej? A jaké šance má hokejová reprezentace na blížící se olympiádě? I na to Král odpovídal ve středečních Dvaceti minutách Radiožurnálu.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident českého svazu ledního hokeje Tomáš Král.

Prezident českého svazu ledního hokeje Tomáš Král. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Za měsíc už by měla být touto dobou v plném proudu olympiáda, a to včetně hokejového turnaje. Jaký výsledek z Pekingu očekáváte od české mužské reprezentace?
Myslím si, že je velký rozdíl v tom, jestli se olympiáda měla sehrát za účasti hráčů z NHL, a když to teď tak není, je to úplně diametrálně odlišná situace. Vím, že to asi bude znít pro někoho příliš optimisticky, ale rozhodně si nemyslím, že by tým, který tam pošleme – doufám, že ho pošleme, protože každou hodinu je všechno jinak – neměl šanci, aby bojoval o medailové příčky.

To znamená, že očekáváte, že český tým bude bojovat o medaili?
Troufnu si říct, že český tým má na to, aby udělal semifinále. A když uděláte semifinále, tak to je potom už o medaili.

Přehrát

00:00 / 00:00

Přelom tisíciletí ztížil kolektivním sportům situaci. Od Němců a Švýcarů nás už nic neodděluje, myslí si šéf hokejového svazu Tomáš Král

Ptám se i proto, že zatím v téhle sezoně hokejová reprezentace rozhodně nezáří. Národní tým je jasně poslední v hodnocení Euro Hockey Tour, vlastně ani jednou ze dvou turnajů Euro Hockey Tour nezvítězil. Po prosincovém Channel One Cupu se v médiích spekulovalo o možném odvolání trenéra Filipa Pešána. Nebyla to šance, jak tým oživit?
Tyhle situace samozřejmě vždycky nastanou, když se nedaří. Je třeba si uvědomit, že se bavíme o dvou turnajích. Na ten první jsme jeli z rozhodnutí manažera i trenérů s týmem, který je mladý. Tam se říkalo, že Rusové mají mladý tým, ale my jsme byli v podstatě průměrově dvacet čtyři, takže jsme od nich nebyli daleko. Nedalo se asi očekávat, že bychom tam uhráli nějaký výsledek.

Pardon, ale ten tým už byl jiný. Ani mistrovství světa nebylo nijak zázračné.
No, tak dobře. Nebudu říkat, že bylo zázračné – nebylo. Ale že bych to označil za tragédii, to bych asi taky nebyl úplně objektivní. Channel One Cup byla určitá výstraha, bez debat, a vždycky se vyskytnou spekulace o trenérovi.

Musím ale říct, že jsme se všichni shodli – výkonný výbor, manažer reprezentace i realizační tým – že to není téma, že by to stálo a padalo nebo že by byly nějaké negativní vztahy nebo vibrace směrem k hlavnímu trenérovi.

Pešán má před olympiádou nadále důvěru, hokejový svaz jeho odvolání nezvažoval

Číst článek

Dá se přesto ta situace brát tak, že má Filip Pešán pomyslný nůž na krku, a pokud hokejový tým neuspěje na olympiádě, na mistrovství světa už by ho mohl vést někdo jiný?
To se určitě dá říct, ale to se obecně dá říct vždycky. Myslím si, že i kdyby to byla poslední akce v roce, tak bychom nepřistoupili k výměně trenéra. Ale pochopitelně, pokud by vystoupení týmu bylo tak špatné nebo zůstalo za očekáváním, které od českého týmu jsou, tak otázka trenéra vždycky vyvstane. Určitě se může stát, že by nepokračoval.

Jak by musel dopadnout hokejový tým na olympiádě, aby už Filip Pešán nebyl trenérem?
Nemyslím si, že je to jenom o umístění, ale tak celkově o projevu mužstva. Není to nastaveno tak, že pokud neudělá medaili, končí.

A pokud se nedostane do čtvrtfinále?
To by bylo velmi špatné. Chci jenom říct, že to není striktně dané: neuděláš medaili, končíš. Ale pokud by to vypadalo na pokračování té série, ty dva turnaje a olympiáda, bylo by to na stole.

Ono by pak nebylo moc času. Máte v hlavě nějaké varianty, kdo by případně Filipa Pešána mohl nahradit?
Těch variant obecně v Česku moc není, ale dovedu si představit některá jména. Nebylo by seriózní nikoho zmiňovat ani vůči hlavnímu trenérovi, který má naši důvěru a já ho velmi uznávám. Pokud by taková situace nastala, určitě bychom jméno našli.

České olympijské šance

Ve čtvrtek má být zveřejněna nominace národního týmu na olympiádu. Vím, že nemůžete prozradit, jak se nominace rýsuje, ale řešíte už v téhle fázi, jestli vybraní hráči budou do Pekingu chtít a jestli s tím nebudou mít problém jejich kluby? Existují obavy z možných karantén, z toho, že při případném pozitivním testu na covid by se hráčům mohl zkomplikovat návrat. Nehrozí, že někteří z nominovaných si to rozmyslí a nebudou na olympiádu chtít, třeba právě pod tlakem svých klubů?
Myslím, že tohle je případ hlavně Kanady a Ameriky. Ty to už dotáhly.

Tam je to jasné.
Ale tady v Evropě jsem to nezaregistroval.

Před Vánoci jsem zaregistroval vyjádření majitele pardubického extraligového klubu, který napsal na sociální sítě, že pokud někdo z jeho týmu dostane nominaci, tak s jeho účastí nebude souhlasit. Je to něco, co zohledňujete?
Ne, to ani zohledňovat nemůžeme, protože taková vyjádření udělá asi někdo, kdo nezná pravidla, protože tady jsou závazky vůči reprezentaci a státu. Varianta, že by se někdo rozhodl, že prostě nebude souhlasit… Souhlasit nemusí. Já taky nemusím souhlasit, ale reprezentovat se prostě bude.

To znamená, že kdyby k takovému pokusu došlo, tak byste byli nekompromisní? Následoval by pro klub nebo pro daného hráče nějaký trest?
Určitě bychom postupovali v rámci variant, které jsou, protože kluby mají povinnost uvolnit hráče na reprezentační akce. Chci se ale vrátit k tomu, na co jste se předtím ptal, tedy jestli někdo z hráčů nechce jet.

Olympioniky čeká v Pekingu přísnější koronavirová ‚bublina‘ než v Tokiu, český tým připravuje manuál

Číst článek

Musím říct, že v našem týmu jsem se s tím nesetkal nebo nemám informaci, že by někdo nechtěl jet. Naopak třeba zrovna pro Romana Červenku, který se na naočkování moc necpal, je olympiáda taková akce, kterou by chtěl absolvovat, a tak mám pocit, že (očkování) absolvoval právě kvůli ní.

Může se samozřejmě stát, že by nějaký jednotlivec třeba řekl, že nejede. Donutit ho asi nikdo nemůže. Že by to byl ale trend, se kterým jsem se do dnešního dne už setkal? To ne.

Kromě olympiády ještě jednotlivé evropské soutěže postihuje aktuální vlna omikronu. Ve čtvrtek má být jednání Světové hokejové federace se zástupci jednotlivých svazů a se zástupci lig. Tušíte, co bude předmětem? Bude třeba ve hře to, že by se mohlo posunout mistrovství světa, aby byl byla větší rezerva k dohrání národních soutěží?
Mistrovství světa je už teď posunuté, jako vždycky v olympijském roce. Je posunuto už dost daleko.

Na druhé straně nepočítalo se úplně s tím, že tolik hráčů z Evropy pojede třeba na olympiádu, tedy že to bude problém v jednotlivých státech. Je možné mistrovství ještě dál posunout?
To je otázka pro IIHF. My bychom asi byli schopni se podřídit. Tam je potom problém v tom, že je tam pro některé hráče hrozně dlouhá pauza – třeba pro ty, kteří vypadnou v prvních kolech play-off. Když se mají udržovat ve formě až do mistrovství, tak je to někdy dost náročné.

Tady je ale důležité, že ligy pokračují a že přestože se počítalo s tím, že týmy budou poskládané víceméně ze zámořských hráčů, tak ligy poběží. A na tom se nezměnilo nic ani v tomhle případě. Naše liga běží, poběží i přes olympiádu.

Dneska nikdo není prorokem. Nevíme, co bude zítra. Upřímně řečeno si nedovedu představit, že by před odletem všichni zůstali nenakažení. Modlím se samozřejmě, aby to tak bylo, ale těch proměnných v tom je moc. Jinak si ale myslím, že je obrovská vůle všech zúčastněných, včetně IIHF, dodržet kalendáře a nějak se s tím popasovat. Pokud by se turnaj neuskutečnil, tak to jsou obrovské peníze. Je to asi 40 milionů dolarů, takže je to také hodně o byznysu.

„Dneska nikdo není prorokem. Nevíme, co bude zítra. Upřímně řečeno si nedovedu představit, že by před odletem všichni zůstali nenakažení.“

Tomáš Král (prezident Českého hokeje)

Když mluvíme o omikronu, ta největší vlna se v České republice čeká v nejbližších dnech a týdnech. Máte nějaké scénáře, pokud jde o extraligu, za jakých okolností by třeba bylo možné, že by se nedohrála?
Prakticky denně se to řeší. Víte, že některé týmy už se dostaly do problémů. Třinec odkládal nějaká kola a podobně.

V podstatě se mluví o tom, že je omikron hodně nakažlivý. Na druhou stranu ale nemá takový průběh, jako měla covidová onemocnění předtím. Vždycky ve finále rozhodují příslušné hygienické stanice. Úzus, který se rýsuje, je, že pokud se ukáže, že je hráč nakažený, odchází do karantény – teďka té pětidenní, jako je to v jiných oblastech – a ostatní hrají normálně. Až se uzdraví, tak se vrátí.

Pokud by došlo k tomu, což se stalo teďka, že v jednom týmu mělo příznaky sedm osm hráčů a byli pozitivní, potom už asi lze očekávat, že může hygiena říct, že musí do karantény všichni.

Prezident českého svazu ledního hokeje Tomáš Král. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Poslední kapka

Na podzim jste oznámil, že letos v červnu odstoupíte z funkce prezidenta Českého hokeje. Platí to stále?
To platí jednoznačně, ano.

Je něco, co by to ještě mohlo změnit?
Ono to má trošku delší konsekvence. S tou poslední volbou už jsem vlastně vnitřně vůbec nepočítal, že bych do ní šel. Jediným okamžikem, který to rozhodl nebo kdy jsem se nechal trochu přemluvit od mých spolupracovníků, bylo, že na rok 2024 jsme dostali mistrovství světa.

Vzhledem k tomu, že to poslední se povedlo fantasticky a zajistilo, že jsme překlenuli teď 10 let bez jakéhokoli ekonomického problému, byť byla spousta věcí, které jiné sporty velmi pocítily, tak jsem na to nakonec kývnul. Řekl jsem si, že ještě udělám mistrovství světa a odejdu.

Výkonný výbor hokejového svazu podržel Krále ve funkci, prezident Českého hokeje přesto skončí

Číst článek

Teď jsem to přehodnotil, samozřejmě i vztahově. Poslední kapkou bylo i to, co se odehrálo na podzim, ohledně té mé vojny.

Právě na to se chci zeptat, protože vy jste ty důvody nespecifikoval. Hrálo roli to, že deník Sport zveřejnil části spisu, který na vás jako spolupracovníka vojenské kontrarozvědky vedla předlistopadová Státní bezpečnost?
To, co se kolem toho seběhlo, jak říkám, byla poslední kapka. Ale ta myšlenka i vzhledem k mé celkové únavě nebyla vyloučená. Uvažoval jsem o tom i reálně, že bych i mistrovství předal kolegům. 

Cítil jste v tomto směru tlak třeba od sponzorů? Oficiální informace BPA byla taková, že sponzoři vás podporují, ale když jsem četl vyjádření hlavního sponzora extraligy, tak to z toho úplně nepůsobilo.
Jsem hrozně rád, že jste se mě na to zeptal, protože tohle jsem zaregistroval několikrát a teď v tom budu dělat nějaké kroky směrem ke sportu. To byla věc, která mě strašně zajímala, a v podstatě denně jsem se ptal ředitelky BPA, jestli není nějaký problém, protože to bylo jediné, co mě na tom mrzelo, nebo bych byl nerad, aby to nějak postihlo hokej. Jinak to byla věc osobní a i vím, proč to tak bylo nebo co se stalo.

Proč to tak bylo?
To by bylo na delší… Ještě bude čas si to někdy říct.

Vy jste přesvědčen, že někdo účelově nechal teď ty informace zveřejnit, aby vás poškodil, nebo aby něčeho dosáhl?
Jsem o tom přesvědčený.

„Nechci se tím teď zabývat, protože jsem si řekl, že si tady ty věci vyřídím, až nebudu v pozici prezidenta, protože nechci hokej zatahovat do svých osobních věcí.“

Tomáš Král (prezident Českého hokeje)

A naznačíte, kdo a proč by to dělal?
To nebyla věc, kterou bych nevěděl. Kdybych si myslel, že jsem v životě udělal něco špatného, tak bych nikdy nepůsobil v takových pozicích. Všichni mí blízcí kamarádi, když jsme se bavili o vojně a tak, všechno věděli, a je pravda, že o tom, že i ve vojenské rozvědce, kde jsem byl tři čtvrtě roku na vojně, byly vedené takové spisy, tak to jsem nevěděl. To jsem zjistil až potom, když se někde objevilo, že někde jsem, protože v žádných seznamech státní bezpečnosti ani nikde jinde jsem nebyl.

Když říkáte, že tušíte, proč a kdo, tak proč nechcete říct, proč a kdo?
Nechci se tím teď zabývat, protože jsem si řekl, že si tady ty věci vyřídím, až nebudu v pozici prezidenta, protože nechci hokej zatahovat do osobních věcí.

To znamená, že pak třeba podniknete nějaké právní kroky?
Promyslím si to. Jsem právník.

‚Český hokej jsme všichni‘

Máte seznam zásadních úkolů, které chcete do června ještě stihnout?
Měl jsem jako hlavní úkol mistrovství světa. Vezměte si, že jeho organizace nikdy nikoho nezajímala, protože to vždycky skončilo nějakým průšvihem nebo z toho nic nebylo.

Měl jsem obrovskou výhodu, že jsem organizoval mistrovství světa v Praze a nebyl jsem ničím zatížený. Když jsem se rozhodl, že pronajmu čtyři mercedesy, abych mohl čtrnáct dní vozit hosty, tak na mě nikdo nepodával oznámení, že jsem mohl vzít dacie nebo že jsem měl udělat výběrové řízení, což je dneska velmi moderní. Měl jsem volnou ruku, a proto jsem mistrovství udělal se svými kolegy. Bylo luxusní, nádherné fanouškovsky – a vydělalo půl miliardy korun pro český hokej.

A co je ještě důležité říct: podle závěrů Deloitte mistrovství pro Českou republiku za měsíc nebo tři neděle přineslo 1,5 miliardy do státního rozpočtu na daňových produktech.

Česko může na olympiádě bojovat o medaili, věří Krejčí. Hokejový útočník nevyloučil návrat do NHL

Číst článek

To byla nádherná práce. Myslím, že teď už to taková práce nebude, protože už řada lidí ví, že je to akce, kde se dají udělat peníze. I moje rozhodnutí bylo hodně o tom, že si ani nejsem jistý, jestli bych to dokázal dělat s ohledem na všechny tyhle současné věci.

Nastoupil jste do funkce šéfa Českého hokeje v roce 2008, tedy před víc než 13 lety. Po dvou letech jste se dočkal zlata z mistrovství světa, potom ještě dvou bronzů z mistrovství světa. Od roku 2012 se už ale skoro 10 let národnímu týmu nepodařilo získat ani jednu medaili na mistrovství světa. Dvacítka medaili dokonce nezískala ani jednou za 13 let, co jste ve funkci. Klesá i počet českých hráčů v NHL – když jste nastupoval, bylo jich 59, v posledních letech je jich kolem 30, tedy kolem poloviny. Svědčí tohle všechno o ústupu českého hokeje v mezinárodním srovnání? A pokud ano, vidíte v tom svoji zodpovědnost?
Nemám moc rád ten pojem český hokej. Že se řekne, že český hokej je na ústupu. Podle mě je český hokej název, ale český hokej jsme my všichni. Český hokej jsou hráči, trenéři, manažeři a pochopitelně i rodiče.

Tady je jedna zásadní věc, která udala veškerý trend, a to je přelom tisíciletí, kdy se úplně změnily společenské podmínky, změnil se charakter celé společnosti, což je výborné, ale z hlediska třeba hokeje nebo vůbec kolektivních sportů, protože se s tím potýkáme všude, to velmi ztížilo situaci zejména s ohledem na počty v základně hráčů, a toho, co jsme z té základny schopni získat.

Chápu to tedy dobře, že z vašeho pohledu tím, že skončila socialistická organizace sportu a tréninková střediska mládeže, tak se musíme smířit s tím, že kolektivní sporty na tom zkrátka už nikdy nebudou tak dobře jako v minulosti?
Ne, to jsem neřekl. Abychom se bavili o konkrétních věcech: Kanada má v mládežnickém hokeji registrovaných 400 tisíc hráčů. My jich máme asi 18 tisíc, což je sám o sobě velký hendikep. Co se změnilo velmi významně, je, že dříve tu všichni hráči byli vlastně zavření – aby se hráč dostal do zahraničí, muselo mu by být asi 30 let a musel mít, nevím, odehraných 300 zápasů v národním týmu. Takže nesmysl.

Z hlediska výchovy sportovce je to stejné jako atletika v NDR. Na tom nemůžeme hledat nic pozitivního. Když jste se chtěl dostat na Západ, tak jste musel být vynikající sportovec nebo třeba umělec, takže motivace sportovců a dětí byla obrovská. Dneska máme obrovský problém s tím, že se strašně moc mladých hráčů – šikovných, ale bohužel i těch průměrných, nebo lehce nadprůměrných – kolem osmnáctého roku seberou a nejčastěji jdou do soutěží za mořem. A tam...

Ve stejné situaci jsou ale přece i kluby a svazy v Německu, Švýcarsku a dalších evropských zemích, které jsou na tom třeba na mistrovství světa v poslední době často lépe než my.
Teď jste přesně řekl to, k čemu bych se dostal. To ještě pořád není pravda, že by na tom byli lépe než my. Naopak jsou na tom dost podobně, protože dneska nás z hlediska podmínek od Němců nebo Švýcarů nic neodděluje.

Sezení u počítače, absence kroužků a sportu. Dětem kvůli opatřením hrozí nadváha i problémy se zády

Číst článek

Máme se tedy smířit s tím, že výhledově nebudeme na šampionátech dosahovat takových úrovní jako dříve?
Určitě se nemůžeme smířit s tím, že by to tak mělo zůstat. Hokej je pořád stejný v jedné věci – a to je, že bolí. Když chcete být nejlepší hokejista, být jako Jaromír Jágr, Martin Ručinský nebo Jakub Voráček, musíte strašně dřít. Ten sport je o kvalitním tréninku, o absolutním sebeobětování sebe, ale i všech věcí kolem.

Tomu já rozumím. Co může vedení hokejového svazu, případně stát udělat pro to, aby tuhle dřinu postupovalo víc lidí s větším úspěchem, aby čeští hokejisté byli podobně úspěšní jako před 20 lety?
Můžeme zajišťovat podmínky. To je asi základní problém, který vidím. Vůbec není pravda, jak se někdy píše, že jsou tady ulice plné Jágrů, ale jenom proto, že jsou chudí a nemají na to… Není to pravda. Nedovedu si představit, že by do klubu přišla maminka s klukem, který bude šikovný, a řekla: Bohužel nemůžeme chodit, protože nemáme na brusle. To se nestává.

Paradoxně nejsme schopní maximálně vytěžit podmínky, které máme. Představte si, že by teďka všichni byli tady, jak to bylo před těmi třiceti, čtyřiceti lety. Představte si, jaká by byla úroveň extraligy, jaké by byly juniorské soutěže a jak by to vypadalo.

Dobře, ale to je hypotetická věta. To je passé.
To je passé. Říkám to jenom z toho důvodu, že ty doby jsou naprosto nesrovnatelné. Přesně, jak jste teďka řekl, je to úplně passé.

Tomáš Pancíř, kro Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme