35 let od zlatého mistrovství světa v hokeji. ‚Lidé na chodnících nám tleskali,‘ vzpomíná Richter
V pátek mělo začít mistrovství světa v hokeji ve Švýcarsku. To před pětatřiceti lety byl už 3. května znám vítěz světového šampionátu. Tehdy se hrálo v Praze a zlaté medaile vyhrála domácí reprezentace. Bylo to poslední vítězství na mistrovství světa pod hlavičkou Československa.
Účastníci onoho zlatého mistrovství, které hostila hala v pražských Holešovicích, však nevzpomínají jen na souboje třeba s obávanou sovětskou pěticí ve složení Makarov, Larionov, Krutov, Kasatonov a Fetisov.
Československo vyhrálo titul v ledním hokeji naposledy před 35 lety. Více v příspěvku Františka Kuny
„Chodili jsme do parku. Byl tam minigolf, tam jsme se vyřádili, když to před zápasem šlo,“ popisuje pro Radiožurnál Vladimír Růžička, střelec osmi branek a člen turnajového All Stars týmu.
A na tehdejší hokejové šílenství v Praze vzpomíná i další mistr světa Pavel Richter. „Náš autobus jel po ulici a všichni na nás troubili, lidi na chodnících tleskali. Byly to neskutečné zážitky,“ říká Richter o jaru 1985.
I obránce František Musil si vybavuje něco málo z toho, co při šampionátu cítil. „Moc si to nepamatuju. Těšil jsem se na všechny ty oslavy, co po triumfu následovaly. Nejsem moc na vzpomínky, ale vím, že jsem cítil velké zadostiučinění vůči rodičům, kteří mně a mému bráchovi věnovali všechen ten čas strávený na zimácích.“
Náročné oslavy
Musil připomněl oslavy, a ty byly podle Richtera po posledním, vítězném zápase s Kanadou a hattricku Jiřího Šejby hodně velké. Byly však trochu jiné než dnes, a to i díky hracímu systému.
„Pikantní oslavy byly. My jsme byli mistři světa, ale ještě jsme museli počkat, než dohrají zápas Američané se Sovětským svazem. Po těch deseti utkáních vám stačí hrozně málo. Únava je obrovská. Pamatuju si, že jsem měl dvě piva a cítil se, jako by jich bylo deset. Tak jsem přestal, ale někteří pokračovali v bufetu,“ vypráví s úsměvem Richter.
„Pamatuji si, že Eda Uvíra byl v celkem podroušeném stavu, dokonce dostal od trenéra Bukače pokutu. Museli jsme ho na ceremoniálu podpírat. Ale oslavit se to musí,“ doplňuje 35 let starou příhodu se zlatým koncem Richter.
