Hokejová legenda Martinec: Hráče bereme z ciziny, protože tady lepší nenajdeme

Na jaře s úlevou sledoval záchranu milovaného klubu v hokejové extralize. Jak vidí situaci v pardubickém Dynamu? A co si myslí o poměrech v českém hokeji obecně či problematice mladých hráčů? Přečtěte si rozhovor serveru iROZHLAS.cz s bývalým útočníkem Vladimírem Martincem.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Pardubice Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bývalý hokejový útočník a trenér Vladimír Martinec.

Bývalý hokejový útočník a trenér Vladimír Martinec. | Zdroj: hcdynamo.cz

Jak jste se cítil, když si Dynamo výhrou nad Duklou v posledním kole baráže zajistilo udržení se v nejvyšší soutěži? Převládala radost nebo úleva?
Byl jsem rád, že se liga zachránila a že tradiční klub v nejvyšší soutěži zůstává. Poslední zápas baráže byl fajn, porazila se Jihlava, lidi byli nadšení, nicméně do téhle situace jsme se vůbec neměli dostat.

Sezona se klubu nepovedla. Od samého začátku bylo jasné, že se bude hrát o záchranu. V čem byl hlavní problém?
Jedním z důvodů podle mě byla velká fluktuace hráčů a celkově hodně změn v mužstvu, z nichž některé nebyly úplně promyšlené. Velkou roli hrál také úvod ročníku, kdy se prohrály první zápasy a už se to vezlo. Tehdy se měl chytit začátek a dostat se do klidného středu tabulky. Takhle jsme byli u dna ligy, na hráče byl vytvořen tlak a ti nebyli schopni se s tím poprat.

Hodně fanoušků viní z nepříznivé situace nyní už bývalého majitele Roman Šmidberského a bývalého generálního manažera a trenéra Pavla Rohlíka. Jsou oni viníky krize pardubického hokeje?
Takhle jednoduché to není. Určitě to nejde hodit na tyhle dva lidi. Ta situace v Pardubicích nevznikla ze dne na den, ten ústup přicházel postupně už od posledního titulu v roce 2012. Ta poslední sezona byla jen vyvrcholením té déle trvající krize.

Tým mi přijde silnější

Z mého pohledu mužstvo v extralize zachránili především srdcaři jako Petr Čáslava či Tomáš Rolinek, doplňovaní skvěle hrajícím Nicolasem Schausem, jenž odešel do KHL. Do mistrovské Komety Brno pak zamířil Lukáš Nahodil, jenž patřil mezi nejlepší útočníky. Podařilo se tyto hráče Dynamu adekvátně nahradit?
Klíčovou roli podle mě hráli především Čáslava, Petr Sýkora, Rolinek. Co se týče Schause, vím, že byl hodně chválený, já měl ale k němu výhrady. Byl výborný směrem dopředu, nasbíral hodně bodů... Přišlo mi ale, že byl často na ledě při inkasovaných gólech a ta defenzivní činnost nebyla taková. Nahodil tady hrál několik let, v poslední době patřil mezi nejlepší, ale chtěl asi změnu. Musíme to brát jako skutečnost.

Jak se vám zatím mužstvo jeví v přípravě na novou sezonu?
Co zatím kluky sleduju v tréninku nebo v přípravných zápasech, přijde mi, že se tady začíná trénovat, jako se trénovalo dříve – v posledních letech totiž progresivní trenéři přišli s trendem „hlavně se neunavit“. Ustoupilo se od toho, kdy hráči musejí při tréninku ukázat svoji vůli, já tomu říkám, že „musí jít přes závit“. Musí se hecnout, překonat nějaký bod únavy a hrát ještě dál, i když už není kde brát. To je právě to, co podle mě v poslední době Dynamu na ledě chybělo.

Je tedy tým silnější než v minulé sezoně?
Podle mě ano. Základem je, aby byla v týmu zdravá osa hráčů, která se bude jen doplňovat, ne, aby se mužstvo každou chvíli měnilo. Před rokem tu už touhle dobou byli hráči, kteří byli za očekáváním – neukázali v přípravě nic a to nic pak ukazovali celou sezonu.

Pro hráče je to zaměstnání. Koukalovi přeju

Současná situace kolem klubu není ideální, majoritním vlastníkem Dynama je město, klub má dluhy, někteří zastupitelé volají po insolvenci. Vidíte z této krize nějakou cestu ven?
Tohle není otázka pro mě. Já jen doufám, že se situace vyřeší tak, aby tu hokej na nejvyšší úrovni zůstal, protože by bylo pro město hrozné, kdyby se to změnilo.

Velký rozruch vyvolal přestup místního oblíbence Petra Koukala. Ten zamířil z KHL do Hradce Králové a hodně fanoušků jeho počínání neslo nelibě. Vyčítali mu, že jen pár dnů před zveřejněním informací o přestupu přál Dynamu štěstí v baráži a pak zamířil k rivalovi. Máte mu to za zlé, nebo máte pro jeho kroky pochopení?
Hráči přestupují do klubů, kde jim nabídnou výhodnější podmínky. Pro hokejisty je to zaměstnání, lidi mimo sport také chodí z jedné firmy do druhé a nikdo jim to nezazlívá.

U Petra byla nejbouřlivější ta první reakce lidí, protože se počítalo s tím, že se z ciziny vrátí do Dynama. On se ale rozhodl jinak. Já to respektuju a přeju mu, ať se mu tam daří.

Do Pardubic naopak přímo z Hradce zamířil brankář Kacetl, jenž už v Dynamu v minulosti hostoval. Jsou podobné transfery důkazem toho, že rivalita mezi kluby funguje především na fanouškovské bázi a hráči to tak neřeší?
Je třeba si uvědomit, že ta rivalita je především mezi fanoušky a pak ji přiživují média tím, že se o těch věcech píše.

Kdo je ale v Hradci z Hradce, tady rodilých Pardubáků taky moc není. Doba je jiná, než v době, kdy jsem já hrával. Jedna věc je finanční stránka, také chtějí mít hráči v mužstvu odpovídající roli, a kde tyhle věci dostanou, tam jdou.

Klub se během sezony rozloučil s Alexem Mallettem, který se pak ale v Kometě rozehrál do skvělé formy a pomohl týmu získat titul. I Hynek Zohorna, jenž v Dynamu hostoval, pak hrál v Brně daleko lépe. Jak je to možné? Bylo to špatnou atmosférou v klubu, nebo Dynamo nedokázalo tyto hráče patřičně využít?
Tohle je těžké posoudit. V případě Malletta jsme asi udělali chybu i my, že nedostal odpovídající šanci, protože v Kometě pak hrál velmi dobře. Je ale třeba si uvědomit, že je něco jiného hrát na špici tabulky a hrát o záchranu. Tlak na hráče je pak zcela jiný a ne každý hráč se s tím popasuje.

Juniorům musíme nechat odpovídající roli

Do extraligy míří po dvanácti letech Dukla, kterou tam dotáhl především kapitán Čachotský a bojový duch, jenž celému mužstvu vštípil trenér Vlk. Jak hodnotíte její úspěšné barážové tažení?
Na Dukle byla v baráži vidět právě ta vůle, o které jsem mluvil. Tahali za jeden provaz, velkou roli hraje Vlk, který má důvěru vedení, je u mužstva řadu let. Ti hráči se znají a pracují jako jeden tým. Právě ta pevná pozice trenéra je něco, co mi v českém hokeji obecně chybí. Jen tady v Pardubicích se za poslední roky vystřídalo asi čtrnáct trenérů.

Jsou časté výměny trenérů v českých klubech nešvarem, jenž brání týmům v rozletu?
Trenér by měl být u mužstva aspoň dva, tři roky, aby měl čas na koncepční práci. Naprostým základem je pak důvěra vedení, pokud ji nemá, je to špatné. Nemůže existovat, aby si hráč šel na něco stěžovat vedení a to pak sepsulo trenéra. To je naprosto šílené.

Svou roli hrají i agenti, kteří z jedné strany vytvářejí tlak na trenéry a vedení, že jejich svěřenci musejí hrát první lajnu, z druhé pak tlučou klíny do hlavy mladým hráčům, kteří pak začnou věřit tomu, že jsou dobří jako Jágr před třiceti lety.

Pozornost v poslední době upoutal nový generální partner zlínského klubu a s tím spojená změna názvu. Hodně lidí překvapila poměrně nízká částka, kterou za to Berani vyinkasují. Jak těžké je v obecné rovině dostat do hokeje peníze? Je to těžší, než před pár lety?
Těžší je to rozhodně. Je větší konkurence sportů, firmy mají na výběr, kam své peníze dají. Důležité je ale sponzory přesvědčit, aby vám finance dali, a nabídnout jim za to odpovídající produkt, přesvědčit je, že je investují dobře. K tomu jsou naprostý základ dobré výkony na ledě.

Do pardubického kádru zamířil střelec Peter Quennenville z Dánska nebo Sacha Treille z francouzského Rouenu. Jsou přestupy hráčů ze zahraničí důkazem toho, že není v Čechách kde brát? Že tady hráči odpovídající kvality nejsou?
Samozřejmě, že není kde brát. Proto si bereme hráče z ciziny, protože jsou lepší, než ti, co jsou tady. Proč tomu tak je, je ale daleko složitější. Je jednoduché říct, že mladí hráči nedostávají šanci, ale jen tím to není. Zaprvé, ta kvalita v juniorském hokeji jednoduše není taková, jaká byla před lety. To je prostě fakt.

Druhou věcí je, že pokud už se někdo talentovaný objeví, v šestnácti odejde do Kanady, protože si myslí, že tam bude mít lepší podmínky, že to bude něco úplně jiného. Tak to přitom není, v Česku mají hráči všechno.

Navíc, když už v áčku hrají, tak se plácají ve třetí, čtvrté lajně a dostanou pět minut na ledě na zápas. Tady se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale já si myslím, že takový hráč musí hrát tak, jak je zvyklý – tudíž pokud je v juniorce šéf, který sbírá body a je na ledě neustále, měl by takový prostor dostat i v áčku. Tu roli, na kterou je zvyklý ze všech kategorií počínaje pátou třídou, mu nesmíme brát.

A pokud na první dvě lajny v extralize ještě kvalitativně nemá, tak ať v té juniorce dál hraje, ať si zvykne na tu vůdčí roli, ať klidně udělá sto bodů za sezonu. Zvýší se mu sebevědomí, vyroste z něj osobnost. Aby v áčku čas na ledě počítal na minuty, neprospěje ani jemu, ani mančaftu.

V této souvislosti je nutné zmínit jméno talentovaného Filipa Zadiny, jenž po sezoně, kde dle vlastních slov nedostal v Dynamu odpovídající šanci, zamířil do kanadského Halifaxu...
To je typický případ toho, o čem jsme mluvili. Souhlasím, že nedostal loni takovou šanci, proč ji ale nedostal? Byla tu specifická situace, hráli jsme o záchranu, takže dostávali přednost staří. Mrzí mě, že tu nezůstal, aby se o větší šanci porval. Je to talentovaný hráč, který má potenciál, nejsem si ale jistý, jestli soutěže v Americe někomu pomůžou – pokud to samozřejmě není NHL.

Hráčům chybí hravost, nedáváme jim volnost

Trénoval jste i hokejovou dvacítku, k té zamířil liberecký Filip Pešán. Je správným mužem pro reprezentační juniorku?
To nedokážu zhodnotit. Vždycky jsem ale říkal, že by u mládežnických kategorií měl být trenér, který bude u mužstva na plný úvazek a bude mít čas jezdit i po juniorských extraligách, aby měl větší přehled.

Právě Bílí Tygři jsou klubem, kde velkou roli hrají moderní data a statistiky. Jak se na tento fenomén dneška díváte?
Podívejte, já už mám nějaký věk a jsem konzervativec, i telefon mám dvacet let ten samý (usmívá se). Dneska jsou na všechno čísla, neříkám, že něco z toho nemůže být fajn, doba jde dopředu a nelze tomu úplně vzdorovat. Pořád ale zastávám názor, že hokej se hraje s pukem na ledě a potřebujete talentované hráče, čísla vám utkání nevyhrají.

A jsou v Česku šikovní hráči?
To je právě ten problém. Myslím, že nám na ledě chybí hravost. Nevidím tam kreativitu při řešení různých situací.

Proč kreativitou dnešní hráči nedisponují?
Nedáme jim tu volnost. Nedáme jim možnost, něco ukázat. Ukazujeme hráčům půl hodiny video, říkáme jim, jak mají dělat oblouček doprava, a nenecháme ho, aby o hokeji sám přemýšlel. Když ho na ledě necháme, aby si sám vyzkoušel, co je pro něj v různých momentech lepší, zautomatizuje se mu to a naučí se to sám. Za mých mladých let se říkalo Dopředu si dělej co chceš, ale vzadu musí být pořádek. Tím bych se řídil i teď.

Jan Pikous Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme