Kabina Komety po titulu. Čiliak nevěřil, Zaťovič odevzdal medaili manželce
Poprvé od roku 1966 se v Brně slaví hokejový titul. Po hodinových oslavách na ledě se mužstvo dostalo do kabiny a začala další fáze oslav, která bude trvat ještě hodně dlouho.
„Klukům jsem věřil už od května, kdy jsem viděl, jak se daří podepisovat hráče, kteří mají úžasnou kvalitu i morálku. Prošli jsme si těžším obdobím, ale ustáli jsme to a teď kluci potvrdili, co v nich je," libuje si majitel a trenér Libor Zábranský.
Cesta za titulem vedla přes obhájce z Liberce, čtvrtý a poslední zápas skončil výhrou 5:2 pro domácí, pak přišel okamžik, na který 39letý kapitán Komety čekal tolik let. Leoš Čermák si přijel pro trofej pro mistra extraligy.
Hokejová euforie v Brně. Titul Komety slavily v ulicích tisíce fanoušků
Číst článek
„Kluci mají spoustu a odehráno a bylo to znát. Je to úžasné, celý život jsem hrál hokej, abych mohl poznat tenhle pocit," říkal Čermák ještě v dresu, ale už s vítězným doutníkem v puse. „Nejsem kuřák, ale doutníček si dneska vychutnám," těšil se kapitán.
Oslavy na ledě trvaly asi hodinu. Každý hráči si s pohárem nad hlavou objel ledovou plochu, jako se to dělá v NHL. Pak se hráči odebrali do kabiny, kde začala další etapa oslav titulu. Prvního pro Kometu po 51 letech.
„Medaili už má manželka, protože nevím, jestli bych ji donesl domů," usmíval se Martin Zaťovič. Svou paní ale nechtěl pustit do šatny. „Kabina je posvátná," vysvětloval a společné fotky se nasnímaly ve dveřích.
Zaťovič patří mezi zkušenější hráče v dresu Komety. Projevilo se to i ve chvíli, kdy „zkušeně" otevřel láhev piva. „Kdo mě zná, tak asi ví, že lahváče otevřít umím. A jestli budu tahounem při oslavách? Uvidíme, co na to řekne žena."
„Oslavy asi budou hodně dlouhý, hodně emotivní a bude to hodně těžký," těšil se Zaťovič.
Celý stadion dlouho vyvolával Marka Čiliaka. Hrdinu v brance, který dokázal zkrotit Bílé Tygry. Sám slovenský gólman se v kabině dlouho objímal s Martinem Eratem, pořád ještě titulu nevěřil.
„Vůbec nevím, čemu mám věřit. Dojde mi to až zítra nebo kdy. Pohár jsem slíbil dceři. Chodila na zápasy a plakala, když jsme dostali gól. Tohle je neskutečný pocit," rozplýval se gólman.
„Neměli jsme tu jednoho lídra, ale bylo jich víc. Každý věděl, o co hrajem a každý se držel na uzdě. Všechno si sedlo," dodal mezi doušky piva.
