Místo večeře sbalil kufry a utekl. Příběh emigranta Svobody plnil po draftu zámořské noviny
Dlouho ho nikdo neznal a pak byl národním hrdinou. V seriálu Radiožurnálu o útěcích hokejistů z komunistického Československa do NHL vám popíšeme příběh Petra Svobody. Muže, který rozhodl olympijský turnaj v Naganu, a také hokejisty, který se v osmnácti letech sebral ze šatny národního týmu a rozhodl se emigrovat.
V roce 1984 reprezentoval Československo na mistrovství Evropy juniorů. Po prohraném zápase se Sovětským svazem v německém Bad Tölzu měl stříbrnou medaili a pak místo odchodu na společnou večeři vzal výstroj a ze stadionu zmizel. Trenér František Pospíšil už ho nenašel. Svoboda pak pobýval u tety v Mnichově. Rodiče o tom informoval, ale neřekl, kde přesně je.
Dopis domů napsal až z Kanady. „Ahoj rodino. První dopis z Montrealu píšu hned, jak jsem podepsal smlouvu. Chci se vám omluvit za to, že jsem se nevrátil domů. Rozhodl jsem se tak kvůli hokeji. Doufám, že se na mě nezlobíte," stojí v psaní. Zlobil se někdo jiný, konkrétně Státní bezpečnost.
Doma mu zvýšili stupeň společenské nebezpečnosti
Vyšetřovatel StB, kapitán Miroslav Vlašič, napsal do spisu tehdy osmnáctiletého Svobody, že využil povolení ke služební cestě do západního Německa. Stupeň jeho společenské nebezpečnosti byl zvýšen tím, že jednal jako československý reprezentant. Motivem byla vidina slávy a lepších existenčních podmínek v cizině, ačkoli měl v ČSSR vytvořeny všechny předpoklady ke sportu a spokojenému životu.
Svobodovi rodiče chodili často na výslechy. Někdy i s dopisy od syna. „Už v letadle jsem byl v novinách. Letušky mě vzaly mezi piloty a dostal jsem tašku s různými dárky," popisoval v jednom ze svých dopisů Svoboda. V roce 1984 zaplnili noviny po draftu NHL dva hráči. Jednička výběru nejlepších nováčku Mario Lemieux a vedle něj pátý v celkovém pořadí Petr Svoboda.
Nechtěně popíchl vyšetřovatele StB
Muž, který trénoval za železnou oponou a kariéru v Chemických závodech vyměnil za hokej, který mu šel. V Kanadě se rychle zabydlel. „Je to pěkné město, bydlím u generálního manažera Savarda. Tři hodiny denně mám angličtinu, za čtrnáct dní budu dělat řidičák a koupím si auto," psal domů rodičům s tím, že dopisy bude posílat pravidelně.
Nechtěně navíc popíchl vyšetřovatele v Československu, kteří pochopili, že obránce nemá v plánu návrat do republiky. Usoudili tak především z části dopisů. „Těším se, až se přijedete podívat," vyzval Svoboda rodinu.
Dva roky po svém příchodu do Montrealu vybojoval Stanleyův pohár. Později byl v roce 1998 velkou neznámou v sestavě České republiky na hokejovém turnaji v Naganu v rámci zimních olympijských her. Odchovanec Litvínova tehdy navíc vstřelil poslední branku turnaje století. Na oslavy ale s týmem do Prahy nepřiletěl. Trenér Ivan Hlinka si tak při tiskové konferenci dovolil na jeho účet zažertovat. Svoboda totiž česky už moc neuměl.
