„Když jsem dostal tuhle šanci, takže jsem to spíš chápal jako brigádu při škole. Nicméně mě to potom obrovsky chytlo, tak jsem u toho zůstal,“ popisuje pro Radiožurnál začátky Vladimír Havlůj.

„První tři roky jsem samozřejmě absolutně netušil, o čem to je. Rozhodně jsem neměl takové zkušenosti. Přistupovali ke mně tak, že se to učím a nějakým způsobem si to oťukávám. Každý rok jsme se vždycky dohodli na ten následující,“ vysvětluje český skaut.

Tak se domluvil na pokračování v St. Louis, kde začínal, ještě mnohokrát a u Blues strávil jako evropských skaut osm let. Hokejové prostředí znal z kladenského zimního stadionu, kde hrál v mládežnických kategoriích. Mezi skauting mohl nakouknout i díky otci, který dlouhá léta pracuje jako skaut Detroitu.

„Abych pravdu řekl, prostě jsem řekl, že to chci zkusit. Uvolnilo se tenkrát v St. Louis místo, pak jsem jel na pohovor a tak nějak jsem začal,“ říká Havůj.

„Bylo mi teprve 19 let. První pohovor jsem měl v Bratislavě. Rok předtím skončil skaut St. Louis tady pro Českou republiku,“ dodává.

Setkání s legandami hokeje

Otevřely se mu dveře do nejlepší ligy světa. Jeho rajónem je ale stále Evropa. I tak do Spojených států léta. Ve své kariéře skauta vyměnil americké St. Louis za studený kanadský Winnipeg. Čeká ho v této pozici čtrnáctá sezona a vzpomíná na tu první.

„Tenkrát jsem po celé Evropě nelítal. Měl jsem na starosti pouze oblast Čech a Slovenska. Když jsem přiletěl do Ameriky, tak to bylo něco úžasného. Viděl jsem bývalé hráče, kteří v organizaci působí, jako byl Al MacInnis, takže pro mě to bylo obrovské,“ uvědomuje si Havlůj.

„Když jsem šel na draftu po ochozu a proti mně šel Wayne Gretzky, to bylo velmi příjemné,“ říká evropský skaut Winnipegu.

Ten byl se svým týmem skautů třeba u toho, jak St. Louis draftovalo Romana Poláka a později Dmitrije Jaškina.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít