Pešán o stavu mládežnického hokeje: Jsme hrozně upjatí a tlačíme děti do výsledků moc brzy
V noci na úterý začnou v Edmontonu semifinálová utkání světového šampionátu juniorů. Česká dvacítka se znovu do bojů o medaile nedostala a čekání na zisk cenného kovu v této kategorii se prodloužilo už na 16 let. Šéftrenér českého hokeje a kouč seniorské reprezentace Filip Pešán v rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že na vině je nálada ve společnosti i brzké tlačení dětí do výsledků. Hráči podle něj kvůli tomu brzy vyhoří.
Medaili přivezli čeští junioři v roce 2005, od té doby nic. Co to podle vás vypovídá o stavu českého mládežnického hokeje?
Lhal bych, kdybych mluvil o tom, že stav českého hokeje – mládežnického speciálně – je v dobré kondici, což samozřejmě není pravda. Stav je takový, že jsme schopni ve výjimečných utkáních porazit silné soupeře z top pět, ale nejsme schopni opakovat výkon a nejsme schopni porážet ty soupeře pravidelně.
Poslechněte si rozhovor Štěpána Pokorného s reprezentačním trenérem Filipem Pešánem o stavu českého mládežnického hokeje
Při zápasech v Edmontonu byl vidět velký rozdíl v individuálních dovednostech mezi českými hráči a třeba hokejisty Kanady nebo Spojených států. Kde je chyba? Je takový rozdíl „jen“ v talentu jednotlivých hokejistů, nebo je to metodikou přípravy? Co dělají v těchto státech jinak než u nás?
Myslím si, že celkový stav souvisí s atmosférou, která v české společnosti panuje v posledních deseti dvaceti letech. Po Naganu a zlatém hattricku, který je už bohužel nějakých dvacet let zpátky, jsme přestali metodicky pracovat.
Soudržnost byla opravdu neuvěřitelná a o to více mrzí, že to nevyšlo, říká po konci na šampionátu Myšák
Číst článek
Po době, kdy na Fakultě sportu vládl profesor (Vladimír) Kostka a po něm doktor (Luděk) Bukač, dlouhou dobu nefungovala fakulta a nějaká ikona, která by českou trenérskou školu dál posouvala a hlídala trendy světového hokeje. V posledních pár letech se snažíme dohnat tohle manko.
Nemyslím si, že je to jen o talentu. Je to kombinace věcí, o kterých jsem hovořil, s tím, že v západním světě a ve vyspělých hokejových národech vyrůstají děti v poklidu, nejsou tlačené v mládežnických kategoriích do výsledků, nejsou tlačené do přehršle hokeje. Vyrůstají v klidu. Ti kluci šlápnou do velkého hokeje – do systému a do kondice – v dobré době, což nám se moc nedaří.
Jsme hrozně upjatí, jsme hrozně ve stresu, tlačíme děti do výsledků, do dovedností moc brzy a hráči nám potom vyhoří. V současné době je stav takový, že porážíme mládežnické týmy těchto vyspělých kategorií zbytečně brzy a v době, kdy bychom měli šlápnout do systému, šlápnout do kondice, šlápnout do dovednosti, tak v té době už nemáme u těch dětí sílu a bohužel do toho šlápnou ve správnou dobu naši soupeři, a proto nás v těch vrcholových kategoriích poráží.
Jako šéftrenér českého hokeje nemáte se svým týmem nějaké prostředky, jak to změnit? Samozřejmě není to akce, která by byla rychlá, je to běh na dlouhou trať. Ale snažíte se udělat něco pro to, o čem jste teď mluvil?
Jednoznačně se snažíme doběhnout ten rychlík, který nám ujel. Posledních pár let se velmi významně a podle mě velmi dobře pracuje na svazové půdě na tom, abychom doběhli v dovednostech a v přístupu tyhle vyspělé kategorie.
Čeští junioři končí na světovém šampionátu ve čtvrtfinále, obhájcům titulu z Kanady podlehli 0:3
Číst článek
Ale musím říct, že bohužel ta etapa posledních patnácti nebo dvaceti let, kdy jsme zůstali stát a mysleli jsme, že českou chytrostí budeme porážet vyspělé země dlouhodobě a pravidelně, nechala takové důsledky a takové následky, že se teď jen snažíme tu ztrátu smazat a snažíme se nejmodernějšími metodami dohnat alespoň trochu ten náskok, který soupeři mají.
Rozdíl je i v zařazování mladých hokejistů do týmů dospělých. Proč české kluby podle vás nedávají tolik prostoru mladým hráčům, jako tomu je třeba ve Finsku nebo Švédsku?
To souvisí s atmosférou v českém hokeji a české společnosti obecně, o které jsem hovořil před pár minutami. Manažeři jsou tlačení diváky na stadionech a majiteli, aby vyhrávali. Manažeři potom tlačí na trenéry, aby vyhrávali. A trenéři, když nevyhrávají, tak jsou okamžitě odvoláni od týmu.
Naprosto chápu, že trenéři nemají trpělivost s tím nasadit některé mladé hráče do velkého týmu a počkat, až ten hráč začne mít svoji kvalitu a začne vracet zpátky tuhle získanou jistotu ze strany trenéra. Myslím si, že opravdu ta atmosféra je zaměřená jenom na výsledky napříč celým hokejovým hnutím. Výsledky jsou jediné, co se počítá, a vývoj hráče bohužel stojí v pozadí.
