Plzeňští hokejisté už se dlouhých tréninků na kole nebojí. Teď nesnášejí pneumatiky
Drápat se v horku do kopce s přivázanou pneumatikou za zády může mnohým připadat jako projev velkého šílenství. V Železné Rudě na Šumavě je tenhle úkaz k vidění každé dopoledne. To když plzeňským hokejistům začne první trénink. Gumy za sebou tahá i jeden z nejmenších a nejdrobnějších plzeňských hráčů Miroslav Indrák.
Jak zvládáte kondiční tréninky v horku?
Je to těžké, je to asi osmdesát metrů do kopce a běháme to s pneumatikami. Dostaneme se na vysoké tepy a pak než to spadne, tak běžíme znovu.
Loni jste to jezdili na kole. Je tohle běhání horší, nebo lepší?
Myslím, že pro většinu budou lepší ta kola, ale mně osobně běhání vyhovuje víc. Já se na kolech strašně trápil.
Nic hrozného trenérovi Jaromírovi Liškovi nevzkážete?
Nás to baví, žijeme tím. Je to těžké, ale prostě to k tomu patří, já to neberu jako zlo. Člověk si na to musí nastavit hlavu, jinak by to měl těžké psychicky.
Po úvodním běhání pět z vás zvracelo. Neříká si člověk proboha, co to děláme?
Ne, zvraceli spíš mladí kluci, kteří to absolvovali třeba poprvé. Na pokoji mě to pak taky trošku koplo, ono se člověku uleví a někdy je to ku prospěchu.
Je tohle nejtěžší, co jste během letní přípravy zažil?
Zatím nejtěžší v této sezoně. Ještě schody, co jsme běhali v Plzni na zimáku, tak ty byly taky hodně těžké, k tomu bych to přirovnal.
Kondiční přípravu připravil Jaromír Liška
Tušíte, kolik kluků vás nenávidí?
Všichni. (smích) Gumy se táhnout historií přípravy, takže jsem se snažil postavit to tak, že jedeme kratší dobu a hodně intenzivně. Jednotlivé zátěže se snažím dávkovat, aby se to podobalo zátěži zápasu okolo 30-35 vteřin.
V čem je konkrétně tahání pneumatik dobré?
Odpor, jako kdybyste běželi a někdo vás brzdil. Tady ještě tím, že guma je sama ještě na gumě, že louka není rovná, tak tím je to těžší. Dostanou kopanec od nějakého krtince, rozhodí jim to krok a musí znovu zabrat celým tělem.
