Hácha na saních během hokejového zápasu Lán. I to bylo k vidění za války během protektorátu

Je to 80 let od chvíle, kdy Adolf Hitler vydal Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Na zmenšeném území vlály vlajky s hákovým křížem a lidé si často hledali nějaký únik od nepříjemné válečné a okupační reality. A tak byl třeba sport – prakticky na jakékoli úrovni – vhodným místem pro oddych i po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.

Lány Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Emil Hácha | Zdroj: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Na historických záběrech z lánského prezidentského zámku je tehdejší protektorátní prezident Emil Hácha i s později popraveným K. H. Frankem nebo kolaborantem Emanuelem Moravcem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jakou roli měl sport za doby protektorátu? Poslechněte si reportáž Františka Kuny

„Konečně jsme se dočkali i v Praze změny dopravního směru. O pravosměrné dopravě se debatovalo dvacet let a nakonec byla provedena za dva týdny.“

Urychlení zavedení jízdy vpravo bylo jen dílčí protektorátní starostí, ale pokud chtěl Hácha vyrazit ze zámku v Lánech asi 500 metrů za místní sokolovnu, nemusel řešit, po které straně chodníku půjde.

„Hácha tehdy přijel na saních, přivezli ho. Byl zabalený a vydržel tu jednu třetinu,“ vzpomíná pro Radiožurnál Antonín Bechyně z Lán, jak se Emil Hácha přijel podívat na hokej. Pro lidi v protektorátu to byla možnost jak na chvíli uniknout od reality.

Násilná okupace Československa. Kdo byl součástí kritických událostí? Představujeme muže 15. března

Číst článek

„Nejvíce lidí chodilo za války, protože jiná zábava nebyla, jedině kino a v zimě hokej. Pamatuji si, že jsme hráli divizi s Unhoští a na kluzišti tady bylo 3000 lidí. To je nepředstavitelné. Stromy byly obalené diváky, byli v ochozech, na střeše sokolovny,“ vyjmenovává Bechyně.

„Bylo to místo, kde jsme se mohli shromažďovat, protože jiné zábavy nebyly, sokolovna byla uzavřená a nesmělo se v ní cvičit,“ vzpomíná Bechyně nejen na zavřenou sokolovnu, ale i na to, jak si na malé vesnici mohli díky tomu, že je v ní prezidentský zámek, zahrát zápas proti jednomu z nejslavnějších klubů třicátých a čtyřicátých let.

„Aby prezidenti přišli do obce… to se nestávalo, to bylo výjimečné. Když jsme tu asi v roce 1941 hráli s LTC, tak jsem ještě nehrál. Tehdy toho Háchu přivezli, protože zápas dojednal ředitel zimního stadionu v Praze, který byl zároveň zaměstnancem správy zámku. Nevím, jakou měl funkci, ale jeho prostřednictvím k tomu došlo.“

‚Musíte dělat všechno pro to, aby ta myšlenka nezahynula.‘ Sokolové po okupaci čelili nacistům

Číst článek

Díky tomu tak mohli lánští sledovat tak slavný klub, jakým tehdy bylo LTC Praha. Bylo to za sokolovnou, kde už se hokej dávno nehraje, ale nedaleký zámek jako prezidentské sídlo zůstává.

'My chceme Beneše'

A ještě jeden příběh. Kromě protektorátního prezidenta Háchy, je tu ještě ten exilový – Edvard Beneš. Ten i když byl v té době v Londýně, jeho spojitost s místním sportem připomíná historik František Kolář:

„Uvádí se – a teď nevím, jestli to bylo v Rakovníku nebo v Prostějově – kde byl fotbalový zápas, kam pochopitelně okupační moc chodila. Domácí tým tam prohrával a jeho nejlepší útočník se jmenoval Beneš, který zrovna nebyl na hřišti. Takže když diváci začali ve chvíli, kdy jejich tým prohrával, skandovat: ‚My chceme Beneše!‘, tak si to úředník okupační správy vysvětlil tak, že volají po úplně jiném Benešovi,“ usmívá se sportovní historik František Kolář při vzpomínce na tehdejšího exilového prezidenta Edvarda Beneše.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme