Masarykův pohár je pro něj už třetím. Za ty první dva považuje třinecký gólman Hrubec ženu a syna

V Liberci se vyrovnávají s koncem sezony, v Třinci pokračují mistrovské oslavy. Sedmého duelu se hokejoví fanoušci nedočkali. Přitom celá finálová série se odehrávala podle scénáře, Třinec vždy vedl a Liberec následně vyrovnal. Jenomže týmy to matematicky nedotáhly od konce. Ale právě s tímhle školním předmětem raději nechoďte na brankáře vítězů Šimona Hrubce.

Třinec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Gólman Třince Šimon Hrubec se svými třemi tituly. Malým synem, ženou a tím nejnovějším - Masarykovým pohárem pro vítěze Tipsport extraligy | Foto: Petr Sznapka | Zdroj: ČTK

„Já na matiku moc nejsem.  Na střední jsem byl vždycky rád, že jsem prošel. Tímto zdravím mojí paní učitelku Petřekovou, která mě pustila k maturitě. Té jsem slíbil, že budu celý život počítat do pěti a pak půjdu vystřídat,“ vzpomíná brankář Šimon Hrubec. Že by pětkrát inkasoval, se mu ale za celé play-off nestalo. A může plánovat oslavy.

Třinec je podruhé v historii mistrem extraligy, čtvrtou výhru proti Liberci trefil obránce Roth

Číst článek

„Určitě bych chtěl pohár dovézt do Vimperka, kde jsem se naučil hrát hokej a do Vidova, kde teď žiji nebo alespoň tam mám trvalé bydliště. To jsou dvě místa, na která bych chtěl pohár stoprocentně dovézt a ukázat. Udělat obrovskou… já vlastně ani nevím, jak se to slaví, ale pořádně to zapít s kamarády,“ uvažuje Hrubec. Uspořádat oslavu s přáteli ale není to hlavní, jak by chtěl třinecký gólman vyjádřit poděkování za celou sezonu.

„Bez mojí ženy by to samozřejmě nešlo. Ta má 80 procentní podíl na tom, protože mi dělala takové podmínky pro chytání, že jsem prakticky neřešil nic jiného než jíst, spát, chytat, občas se pomazlit s malým synem… Jinak mi žena dělala absolutně úžasné podmínky a patří jí obrovský dík,“ říkal ještě ve výstroji na ledě Šimon Hrubec.

A je tak důkazem toho, že po vítězném finále není nutné mluvit vždy jen o tom, jak na něj létají puky: „Je možná škoda, že jsem pohár nevyhrál předtím, než se mi narodil syn, protože bych ho asi víc prožíval. Teď jak se mi malý narodil, tak právě on je můj největší pohár. Čím je starší, tak si s ním hraji, děláme spolu blbosti… A musím říct, že možná i to je důvod proč jsem šel do play-off s takovým klidem, protože jsem věděl, že doma už dva poháry mám – mojí ženu a mého syna a když bychom to vyhráli, tak je to už jen navíc.“

A to se nakonec Ocelářům v brance s Šimonem Hrubcem povedlo. Podruhé v klubové historii.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme