Skrýval se v bungalovu uprostřed lesa. Potom Klímovi začala hokejová cesta do vysněné NHL

Vyhrál Stanley Cup, ale aby o něj vůbec mohl bojovat, musel utéct za železnou oponu. V příbězích Radiožurnálu o hokejistech, kteří emigrovali z Československa, je i Petr Klíma, který jako dvacetiletý v tichosti naplánoval svůj útěk.

Tento článek je více než rok starý.

SERIÁL Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Oznámení

Oznámení | Foto: František Kuna | Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Když byl Klíma s reprezentací na soustředění v Rosenheimu ve Spolkové republice Německo, věděl, že je to jeho šance. Zmizel z hotelu, svému spolubydlícímu Petru Rosolovi nechal jen stručný vzkaz - Čau, Kozel. To byla jeho přezdívka. Klíma pak sedl do auta, a jak po letech řekl, jeho nový klub Detroit to měl dobře vymyšlené. Na německo-švýcarských hranicích se prý skrýval uprostřed lesa v bungalovu. Až pak odletěl do Ameriky.

 Emigraci plánoval s partnerkou a tohle psal v dopise domů: „Je to hrozně těžký dostat se tak rychle do USA. Přes Kanadu to jde hned, ale to oni nechtějí. Já počkám tak 10 až 14 dní a už budeme spolu. Byli jsme spolu v Německu. A to byl náš nejhezčí týden, co jsme spolu prožili. Vzpomněl jsem si na tatínka, protože jsme šli s Irčou nakupovat a voškubala mě jak husu. To bylo tvoje pořekadlo, tati.“

Otec měl ale v Litvínově jiné starosti, než myslet na pořekadla. Musel k výslechu, kde přiznal, že vůbec neví, jak je možné, že zrovna ve stejnou chvíli byla v zahraničí také přítelkyně jeho syna. Tohle je citace z rozsudku jménem republiky, který je k dostání v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Rozsudek jménem republiky, promovaný právník Drahoslav Matěcha.: „Stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost je vysoký. Zejména proto, že obžalovaný se na takové jednání připravil a domluvil se se svojí snoubenkou, která v té době rovněž prostřednictvím jiné cestovní kanceláře do ciziny vycestovala.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Jako zámečník měl plat 727 korun, jeho prvním autem byl ale Chevrolet. Ještě předtím se skrýval v bungalovu uprostřed lesa

Promovaný právník Drahoslav Matěcha se podepsal pod rozsudek, který zněl: dva a půl roku vězení. Bylo to čtyři měsíce poté, co Klíma utekl. Ale to už měl v hlavě hlavně hokej a Detroit.

„Bydlím u jednoho Slováka v hezkém baráčku. Mám tu malou místnost jen pro sebe. Pomalu se rozhlížím po malém baráčku a už mám jeden vyhlídnutý, ale musím počkat na moji manželku, až co řekne ona.“

Klíma také informoval rodiče v dopise o tom, jak se poctivě učí anglicky, a už necelé dva roky po příchodu do Spojených států hrál v reklamě. V ní sedí v šatně, svléká se z výstroje a dostává pivo. 

To už bylo všem v Československu jasné, že se Klíma do rodné země nevrátí. Přitom ho v takzvaném pracovně-politickém hodnocení z Chemických závodů Litvínov chválí.

Se soudružským pozdravem o tom informuje vedoucí kádrového oddělení Zdeněk Filip, který píše, že jeho vztah ke státnímu zřízení projevoval vždy kladně. Jmenovaný má v závodě mzdu 727 korun československých. Tomu už se ale mohl na dálku Klíma smát. Třeba v onom dopise domů.

„Dostali jsme auto. Je to černej Chevrolet Cammaro 1986. Je to auto, které má všechno. Je taky drahý. Kdo ho má, tak je tady šéf. Myslel jsem si taky na motorku, ale mám přísný zákaz od Irči, a tak jsem na motorku zapomněl. Taky jsem si koupil radar na policajty, takovou malou krabičku.“

Radar měli ale spíš komunistické úřady v Československu, jen nemohli Klímu zaměřit, protože se proháněl po kluzištích na Západě. V roce 1989 mohl mít radost nejen z pádu komunismu, ale i ze sezony, ve které vyhrál Stanleyův pohár. Pět let poté, co se skrýval v bungalovu. 

 

František Kuna, niš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme