25 let od turnaje století. Hokejisté vzpomínají na zlaté olympijské medaile, ale i na kouče Hlinku
Turnaj století. Právě takové označení dostal souboj nejlepších hokejistů v Naganu, kde se na olympijských hrách poprvé představily hvězdy NHL. Od té doby uplynulo už dlouhých 25 let a nejhezčí vzpomínky na turnaj mají čeští hokejisté a fanoušci.
Po zlatu toužili Wayne Gretzky, Patrick Roy, Pavel Bure, Brett Hull, Mats Sundin nebo Jari Kurri. Ale měli smůlu. Všechny ale předčili čeští hokejisté, přestože do Japonska rozhodně neletěli jako favorité, spíš naopak.
Poslechněte si, jak na turnaj století vzpomínají čeští hokejisté, kteří v roce 1998 vybojovali na olymiádě v Naganu zlaté medaile
„Pořád se říkalo Kanada, Amerika, že přiletí speciálem a že v něm budou mít zabudované rotopedy, aby nevyšli z tréninku. Spoustu hvězd mají Kanada a Amerika a že nikdo jiný nemá do finále šanci, že ostatní jsou takový komparz,“ vybavuje si po letech útočník David Moravec.
Vliv na to měl poslední turnaj, na kterém se mohli potkat ti nejlepší z nejlepších: hokejový Světový pohár v létě 1996. Češi na něj přijeli s hvězdami Jaromírem Jágrem, Martinem Strakou, Robertem Holíkem nebo Petrem Nedvědem, ale odjížděli za pískotu vlastních fanoušků.
Podlehli Finsku, Švédsku a nakonec až ostudně 1:7 Německu. Ještě z publika tenhle zápas sledoval Ivan Hlinka – spolu s ním i náhradník Jiří Šlégr.
„Seděl jsem s ním na tribuně, bohužel jsem ten zápas nehrál. Pamatuji si, že mi Ivan na tribuně řekl, tak a teď s tím hokejem musíme něco udělat, protože prohrát s Němci 1:7 je nepřijatelné.“
Právě Ivan Hlinka se stal po debaklu na Světovém poháru novým trenérem české hokejové reprezentace. Trenérem, který věřil své intuici a nebál se překvapivých tahů.
Například po osmi letech povolal do národního týmu Vladimíra Růžičku a udělal z něj kapitána i prvního centra olympijského výběru.
„V tomhle byl Ivan určitě jedinečný, s nikým to moc neřešil, vzal to na sebe. Žádný trenér by to neudělal. Vzal Petra Svobodu, pak vzal mě a hráče některé, které by nikdo jiný někdo nebral. Moji osobu by si všichni báli vzít, ale on byl v tomhle jedinečný a nebál se jít do rizika,“ připomínal Růžička obránce Petra Svobodu, který v roce 1984 emigroval do Kanady a až v Naganu se dočkal českého pasu i prvního reprezentačního startu.
Poznali se až na místě
A také se s některými spoluhráči musel seznamovat, protože evropská a zámořská část národního týmu letěly do Japonska zvlášť a potkaly se až na místě.
DOKUMENT: Příběh týmu z Nagana 1998. Od debaklu s Německem po olympijské zlato
Číst článek
„Pamatuji si, když jsme tam přijeli poprvé k hale na první trénink, tak jsme po sobě nejdříve koukali, protože jsme o sobě věděli, ale neviděli jsme se osobně,“ vzpomíná útočník Martin Procházka, na kterého navazuje Dominik Hašek.
„Já se potkal s deseti hráči, se kterými jsem se viděl poprvé v životě, a představovali jsme se. Jarda Špaček, toho jsem viděl poprvé v životě. Šel jsem za Petrem Svobodou a říkal mu, kdo je ten kluk, že má docela dobrou střelu, kdo to je? Je to útočník, nebo obránce?“
Český hokejový tým pro Nagano byl skoro přesně z poloviny tvořený hráči z NHL a těmi z evropských soutěží. Ivan Hlinka je se svými kolegy nejen vhodně vybral, ale také výborně stmelil a správně nasměroval. Takhle mluvil před turnajem jeho asistent Slavomír Lener.
„Samozřejmě nemůžeme zaručit výsledek, to nemůže zaručit nikdo. Chtěli bychom ale, aby z mužstva vyzařovala vůle po vítězství a sebeobětování se pro mužstvo. Potom i případný neúspěch mohou omluvit média, může to omluvit divák, my jako trenéři a sami hráči mohou říct, že pro to udělali maximum, ale někdo druhý byl lepší.“
To ovšem čeští hokejisté říkat nemuseli, o tom ale podrobněji v dalších dílech našeho seriálu o památných olympijských hrách v Naganu, které oslaví čtvrtstoletí.
