Italský deník o "pravých Turíňanech"
Turínská radnice zveřejnila v těchto dnech obsáhlou statistiku o obyvatelích města. V současné době žije v olympijském městě 923 tisíc obyvatel. Jak z materiálů vyčetla redaktorka Hana Hikelová, jen 80 tisíc z nich jsou ale praví Turíňané.
Jen necelá desetina lidí, kteří žijí v centru Piemontu, pochází ze starých turínských rodin. Naprostou většinu tvoří potomci přistěhovalců hlavně z jihu Itálie. K největšímu přílivu došlo ve dvacátých a třicátých letech minulého století. A to kvůli rozvoji automobilky Fiat. A praví Turíňané se ocitli v menšině.
"Já jsem jedním z nich. Pravý Turíňan. Je tady moc lidí z jihu, jsou jiní než my. Zničili Turín, jeho atmosféru, kulturu. Teď se říká, že Turíňané jsou uzavření, to není pravda."
Říká mi na náměstí Pizza San Carlo Pietro di Mossa, asi pětasedmdesátiletý Turíňan. Teď si užívá atmosféry olympiády, protože se mu vracejí vzpomínky na starý dobrý Turín, centrum kultury s bohatou historií, sídlo savojských králů:
"Jsem hrdý na to, že jsem z Turína, hodně let jsem jezdil po světě, pracoval jsem v Americe a vždycky jsem všem říkal, že Turín je báječné, nádherné město. Vadí mi, že všichni si ho spojují s Fiatem, průmyslem; Turín má přece nádherné centrum."
Rozhlíží se kolem sebe a zasněně vypráví dál:
"Sloupořadí, náměstí San Carlo, piazza Vittorio, muzeum.Teď je Turín ještě hezčí, protože ho kvůli olympiádě uklidili a opravili. Ale byl vždycky krásný. Až do konce války tady žil král, bylo to královské město. Tahle ulice vypadala úplně jinak, žádný beton a kostky, bylo tady všude položené dřevo. Celá Via Roma. Krásně spojovala dva kostely. Až potom tady udělali to sloupořadí. Původně vypadala úplně jinak."
Ukazuje na hlavní historickou ulici Via Roma, která je večer nádherně osvětlená a je na ní živo až do rána.
"Před válkou to bylo vznešené, šlechtické město, podobné Vídni... Lidé, co měli peníze, hodně mecenášů. Pak ale přišel FIAT a v podstatě tuto tradici zničil."
Pietro di Mossa se zdraví s dalšími lidmi na náměstí a je rád, že je Turín alespoň na dva týdny opět centrem Itálie. Tolik lidí v centru města už dlouho nepotkal. Pak se zarazí a se slzami v očích v povídání pokračuje:
"Znáš historii Velkého Turína?"
Ptá se mě a já přitakám, už mi o tragickém osudu nejstaršího turínského fotbalového klubu pár lidí vyprávělo.
"Všichni zahynuli u Basiliky Superga. Je tam teď i muzeum "Velkého Turína". Letadlo se všemi hráči, kteří se vraceli z přátelského zápasu v Lisabonu, narazilo do zadní stěny baziliky. Už se chystalo na přistání, ten den byla mlha a hrozně moc pršelo. A letadlo narazilo přímo do zdi. Zahynuli všichni. Hráči, co pětkrát po sobě byli mistry Itálie. Tady na náměstí pak byl pohřeb. A bylo tady asi milion lidí."
Popisuje Pietro tragédii, ke které došlo 4. května 1949. V té době za "Grande Torino" hrálo 10 hráčů italské reprezentace. Proto dodneška všichni praví Turíňané fandí FC Turín - je jich ale jen 80.000.
