Italský deník o sběratelích odznaků a nejcennějším odznaku s Pikaču

Statisíce fanoušků z celého světa dorazily do Turína a horských středisek, aby zažily atmosféru olympijských her. Po soutěžích a zápasech se někteří snaží poznat Turín, většina z nich končí v barech a hospůdkách. Desítky turistů ale přijely na olympiádu do Turína úplně kvůli něčemu jinému.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odznak japonské televize TV Tokio s Pikaču | Foto: Hana Hikelová

"Jsem z Ameriky, z Missouri. Já z Kanady, z Montrealu. Já z USA," hlásí mi odkud jsou tři sběratelé olympijských odznaků, na které jsem narazila v obchodní galerii Lingotto. Stejně jako desítka dalších, i oni sedí celý den u stolku a před sebou mají rozložené archy se stovkami odznaků. Prohlédnout si je všechny snad ani nejde, tak jen zaznamenávám Nagano, Salt Lake City, Atény, odznak ruské reprezentace a odznaky televizních společností snad z celého světa.

"Mám olympijských odznaků moc málo. Začala jsem je sbírat až v roce 1984 na olympiádě v Los Angeles. Sbírám snad všechno, co s olympiádami souvisí, nejen oficiální odznaky, co prodávají pořadatelé, ale taky ty od sponzorů a hlavně od médií z celého světa. Od roku 1984 jsem byla na všech olympiádách, abych tu svou sbírku trochu rozšířila," říká mi Američanka Barbara, která má ale odznaků před sebou nejvíc ze všech a ukazuje na ty z Atén.

"Ty jsou taky krásné, proto jsem si je vzala. Ale nejvíc bych chtěla ty, které nemám. Já i všichni ostatní toužíme strašně moc po odznaku japonské televize ASAHI, je na něm Pikaču. Ale jak se zdá, tak ho nikdo nejsme schopni získat. To máte tak, vždycky ten, který nemám, chci nejvíc," tváří se Barbara smutně.

Přecházím ke stolku Kanaďana Petera. Javorové listy na odznacích na jeho stole jednoznačně vedou. I jeho se ptám, který je pro něj nejcennější. "Ten, který nemám," odpovídá stejně jako Barbara. "Teď právě sháním odznak japonské televize, co je na něm Pikaču," dodává Peter.

Nejsem žádným znalcem olympijských odznaků, ale touha sběratelů sehnat ten s Pikaču mě docela pobavila. Vracím se do studia Radiožurnálu a po cestě mi dochází, že japonská televize ASAHI má studio kousek od nás.

"Pikaču? Pikaču my nemáme, to musíte do studia TV Tokio. Ti dělali ten televizní kreslený seriál," říká mi ve studiu televize ASAHI jedna Japonka a ukazuje mi cestu ke studiu TV Tokio. Tam narážím na redaktorku, která mluví italsky, a vyprávím jí, že děláme reportáž o sběratelích odznaků a dozvěděli jsme se, že ty nejcennější jsou ty jejich.

"Protože jsou rozebrané," říká mi a za chvíli už se směje veškeré osazenstvo studia. "Můžeme ho ale vyměnit za váš," říká mi po chvilce a ředitel studia už podává barevný odznak s Pikaču.

Z kapsy vytahuji ten olympijský Radiožurnálový s nápisem Czech Team. S úlovkem se vracím zpátky ke sběratelům a kolegové mi říkají, že Pikaču mám s Barbarou vyměnit minimálně za tři jiné cenné odznaky. Její stůl v Lingottu je už ale prázdný, odešla prý před dvaceti minutami. Co se dá dělat, odznaky sice nesbírám, ale ten s Pikaču si na památku budu muset nechat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zimní olympijské hry 2006 Turín. Italský deník o sběratelích odznaků a nejcennějším odznaku s Pikaču

Hana Hikelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme