Končí americká basketbalová nadvláda?

Nad ránem skončil v Indianapolis světový šampionát v basketbale - zlato vybojovala Jugoslávie, stříbro Argentina a bronz Německo. Mistrovství tak s největší pravděpodobností do dějin vstoupí jako šampionát, na kterém skončila absolutní dominance hráčů Spojených států. Ale i přesto, že Američané na domácí půdě skončili až šestí, poté, co podlehli pozdějším finalistům Argentině a Jugoslávii a v souboji o páté místo i Španělsku, senzaci to vyvolalo pouze mezi lidmi bezprostředně přítomnými na turnaji.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Basketbal | Foto: Vitisport

K běžnému americkému příznivci košíkové se tento výsledek totiž vůbec nemusel dostat. A to nejen díky naprosto minimálnímu zájmu médií. "Druhým faktem je to, že basketbal pro Američany znamená pouze svě soutěže NBA a univerzitní NCAA, a teprve za tím je nějaký další basketbal, mezinárodní, kam také patřilo mistrovství světa," říká reprezentační trenér Michal Ježdík, který sledoval šampionát přímo v dějišti. Nevyřešenou otázkou tak zůstává, zda může tento výsledek změnit přístup Američanů k neamerickému basketbalu. "Myslím si, že se změní. Už teď se tu řeší, jak na nástup ostatních týmů reagovat, jak třeba změnit přípravu. Ale myslím si, že Američané stále mají trumfy v ruce. Mají kde přidat a rozhodně mají na výběr větší počet hráčů, než ten který se představil v Indianapolis. Tohle je tak pouze jedna bitva, kterou ztratili, ale jejich válka s mezinárodním basketbalem ještě rozhodně prohraná není," podotýká Michal Ježdík.

Jeden z okamžitých důsledků ale bude další prohloubení zájmu o neamerické hráče ze strany týmů NBA. Už při letošním draftu bylo vidět, že nejslavnější soutěž světa přestává být severoamerickou doménou. "Tato generace mezinárodního basketbalu je skvělá. Svědčí o tom například stříbrný tým Argentiny, který prakticky celý hraje v Evropě. Myslím, že řada z nich teď poputuje do NBA," tvrdí Michal Ježdík. Ostatně dva z Argentinců, Luis Scola a Emanuel Ginobili "patří" týmu San Antonio Spurs.

To, že o titul světových šampiónů budou bojovat Jugoslávci se předpokládalo, překvapením se ale dá nazvat finálová účast Argentiny a zejména pak konečné čtvrté místo Nového Zélandu. "To je pravděpodobně největší překvapení, hned po vyřazení Spojených států," souhlasí Michal Ježdík a vysvětluje: "Novozélanďané měli skvělou formu, výborný tým, který držel pohromadě, a je to opravdu bomba. Argentina těžila z kompaktnosti a z toho, že její realizační tým dokázal skloubit dohromady to, co si každý hráč přinesl ze svého klubu. Sehrála velmi dobrý turnaj, a jsem přesvědčen o tom, že, kdyby se tato reprezentace jmenovala jinak než Argentina, ve finále by zvítězila," poukazuje Michal Ježdík na poněkud sporné posuzování zákroků v závěru finálového zápasu, který nakonec Argentinci v prodloužení prohráli 77:84.

Reprezentační trenér ovšem v Indianapolis pouze nesledoval nejaktuálnější trendy světové košíkové. Spolu s manažerem národního týmu Tomášem Klečkou začali pro své své svěřence vyjednávat nejen řadu přípravných střetnutí i soustředění s účastníky šampionátu ale také třeba zápasové turné do Spojených států. Díky individuálním úspěchům má totiž jméno českého basketbalu velmi dobrý zvuk. "Uznávají práci malé země uprostřed Evropy, a dost je překvapuje, že i takhle malá země dokáže vyprodukovat tak skvělé hráče jako je Jirka Welsch, Luboš Bartoň, Martin Ides nebo Jirka Zídek. A navíc tady v Americe studují další. Takže zvuk českého basketbalu je tu o mnoho lepší než u nás doma," uzavírá paradoxním postřehem Michal Ježdík.

Jan Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme