Marion Jonesová: Běhání je jen práce

Úsměvy rozdává na všechny strany, z každého gesta vyzařuje pohoda. První návštěvu v Česku si Marion Jonesová viditelně užívá. Největší hvězda ostravského mítinku Zlatá tretra se tak chovala i v průběhu exkluzivního rozhovoru, který dnes poskytla Českému rozhlasu. Když se mi v jeho průběhu třásla ruka, vzala mikrofon do svých dlaní a prohodila: "klídek!"

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marion Jonesová | Foto: Tomáš Kohout

V roce 1988, po triumfech Florence Griffithové Joeynerové a Jackie Joynerové Kerseeové jste prý napsala na školní tabuli: "Budu olympijská šampiónka." Tušila jste, jestli to bude v atletice, nebo jste měla na mysli basketbal?

Napsala jsem to už dříve - asi v jednaosmdesátém a nemělo to moc společného s tím, že Flo-Jo překonávala světové rekordy. Chtěla jsem jen strašně rychle běhat a vyhrát olympiádu. O basketbalu jsem ale nevěděla nic, takže můj sen byl vyhrát olympiádu v atletice.

Přece jen. Je možné, že vás fanoušci někdy uvidí při basketu třeba v utkání WNBA?

Brzo to rozhodně nebude. Teď zbožňuji atletiku a mám před sebou ještě hodně cílů, kterých bych chtěla dosáhnout. Rozhodně budu běhat do olympiády v roce 2008. Pak toho nechám, a teprve potom se rozhodnu, jak budu nakládat dál se svým životem.

Co by mohlo změnit vaše rozhodnutí skončit v roce 2008?

Hmmm ... víš .... klídek.....klepe se ti ruka .... počkej vezmu si mikrofon .... Dobře. V roce 2008 mi bude 32 let, a myslím, že je to vhodná doba, kdy atletiky nechám. Nechci běhat do čytřicetiti. Do té doby chci ještě vyhrát na olympiádě a alespoň se přiblížit pár světovým rekordům. A chci se věnovat ještě pár jiným věcem dřív, než budu stará. Nejenom třeba hrát basket, ale užít si vše, co budu chtít.

Co pro vás vlastně běhání znamená?

Je to jenom práce. Ne ne ... Opravdu si užívám, to co dělám. Jsem šťastná. Je mi 26, mám možnost cestovat kolem celého světa, potkávat spoustu fajn lidí a zařídit si život. To asi moc lidí říct nemůže. Navíc mám štěstí, že jsem snad docela dobrá v tom, co dělám. Obvykle říkám, že když běhám dobře, život je skvělý a když ne, tak nic moc ... Když se daří, je to prostě paráda.

Marion Jonesová | Foto: Tomáš Kohout

Co třeba novinařina. Studujete jí a máte už také za sebou několik spolukomentování a rozhovorů. Dá se říci, kterého interwiev si nejvíce vážíte?

Myslím, že vrchol mé krátké novinářské kariéry byl rozhovor s Michaelem Johnsonem. To bylo loni, když na Hrách dobré vůle končil kariéru. Takže to byl vrchol. Bylo to zvláštní a zajímavé. A tím, že se dobře známe a jsme kamarádi, to bylo ještě krásnější, že jsem to byla já, kdo si s ním mohl popovídal po jeho posledním závodě.

Jste mladá, úspěšná. Život ale určitě nemáte stejný jako vaši vrstevníci. Nepřipadá vám někdy, že o něco přicházíte?

Určitě něco musím obětovat. Na druhou stranu ale nemusím vstávat ráno a od devíti do pěti třeba sedět za počítačem, ale trávím denně tak pět hodin při trénování na dráze. Má to výhody i nevýhody. Ale je to prostě život, jaký jsem si vybrala, nikdo mě do toho nenutil. Nemám pocit, že bych kvůli sportu něco promeškala.

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme