Michal Jurman: „Být či nebýt" dánského ME 2011
V Dánsku byly dnes rozlosovány základní skupiny fotbalového mistrovství Evropy hráčů do jedenadvaceti let. Čeští mladíci vedeni trenérem Dovalilem se na konec ve skupině B utkají s výběry Španělska, Anglie a Švýcarska. Ceremoniál v Dánsku dnes ale budil nejen otázky týkající se výhradně samotného losu.
V Dánsku už se urodilo nejedno drama, Shakespeare by mohl povídat. Vskutku hamletovskou otázkou „Být či nebýt?", se tentokrát tížilo sedm evropských reprezentací, které se po kvalifikačních a barážových peripetiích ocitly v losovacích koších aalborgského Kulturního a kongresového centra.
Osmička, kterou doplnilo pořádající Dánsko, při losu totiž neustále přemílala jedno a totéž: být ve skupině A s pořádajícím Dánskem nebo ve skupině B se silným Českem?
Jednotlivé odpovědi se postupem losu měnily, stejně jako se v mnohých postupně měnil význam prvotní otázky: „Být či nebýt?" Nakonec totiž podle většiny zainteresovaných je vlastně úplně jedno kdo s kým bude v základní skupině či i pozdější fázi turnaje hrát. Všichni účastníci museli své kvality už několikrát v kvalifikačním cyklu prokázat.
Více už nyní tak trenéři, hráči i samotní fanoušci spekulují nad tím, co vlastně samotný šampionát přinese, v čem bude výjimečný. Divadelní drama o osmi hlavních rolích, které má premiéru 11. června 2011 totiž v mnoha fotbalových fanoušcích bohužel stále příliš emocí nevzbuzuje.
Někteří jej dokonce považují v porovnání s dospělou kategorií za pouhé představení nadšených ochotníků, za „Mnoho povyku pro nic" či „Komedii plnou omylů". Úvaha je to ale i na fotbal značně krátkozraká.
Kde by byl dnes herecký ansámbl londýnské Chelsea, kdyby hvězdou evropského šampionátu do jednadvaceti ti let nebyl v roce 2002 jakýsi brankář z Čech se stylovým jménem Petr Čech? Kde by byly ostatní fotbalové soubory, kdyby se podobného ocenění nedostalo v historii např. i Figovi, Canavarovi, Pirlovi, nebo Huntelaarovi?
Pozorná přezíravost je stejná, jako říkat o mladém vínu, že je trpké, o nedozrálém sýru, že se nedá jíst. Šampionát jedenadvacítek není jen tak pro nic za nic druhou největší fotbalovou akcí starého kontinentu. Ostře sledován je největšími kluby světa a mnoha hráčům otevírá skrze otázku pozorovatelů „jak se vám líbí?", cesty k těm největším rolím na nejváženějších fotbalových jevišťích světa.
Zda se tentokrát v Dánsku zrodí fotbalové tragédie, komedie nebo snad hra bude mít spád označovaný časem za historický, to se dozvíme až 25. června příštího roku kdy 14ti denní fotbalové představení v Dánsku skončí. Už nyní je ale jasné, že bude na co koukat a že odpověď, na dnešním losem pro mnohé nejpodstatnější otázku „Být či nebýt?", má v souvislosti se samotnou existencí evropských šampionátů jednadvacetiletých zcela jasnou.