Nemáme s tím problém, ale svoji sexualitu nevyjadřujte, komentují místní lidská práva v Kataru
Mistrovství světa v Kataru provází jedna kontroverze za druhou. Počínaje pitím alkoholu na stadionech a v jejich okolí až k právům žen a svobodně projevit názor třeba o komunitě LGBTQ. Už od volby v roce 2010 čelí FIFA obrovské vlně kritiky. Reportér v Kataru Vojtěch Šilhan zjišťoval víc.
Fotbalový šampionát v Kataru provází spousta kontroverzí. Většina z nich spojená s potlačováním lidských práv ať už jde o ženy, komunitu LGBTQ nebo pracovní sílu. Jak ale na kritiku a tuhle problematiku nahlíží sami obyvatelé Kataru?
Poslechněte si reportáž Vojtěcha Šilhana z dějiště fotbalového mistrovství světa v Kataru
„Dobře si pamatuju, kde a jak bydleli migranti ve Švýcarsku, když jsem byl malý. Jak se s nimi zacházelo, když přišli žádat o práci. Vzpomínám si, co se stalo s jejich pasy nebo lékařskými zprávami. Když jsem byl poprvé zvolený prezidentem FIFA a navštívil Katar, vrátilo mě to zpět. Ale stejně jako Švýcarsko jde teď příkladem v toleranci a zacházení s menšinami, i Katar udělal progres, řekl na adresu Kataru stávající prezident FIFA Gianni Infantino.
Jeho projev byl reakcí na kritiku zejména z Evropy a Spojených států, která se spustila, když FIFA zakázala hráčům nosit duhové pásky na podporu LGBTQ komunity.
„Pokud jste součástí LGBTQ komunity, nemáme s tím problém, jen prosím svou sexualitu nevyjadřujte,“ reagovala na otázku o postoji k LGBTQ komunitě v Kataru pomocnice na stanici metra, která ale, prý z důvodu diskrétnosti, neřekla své jméno.
Postoj k homosexualitě a komunitě LGBTQ ale zdaleka není jediným důvodem kritiky. V muslimských zemích je možná jedno z nejřečnějších témat potlačování práv žen.
„Nechápu to a vůbec se mi to nelíbí. Ženy tady v Kataru jsou úplně stejné jako jinde ve světě. Můžeme pracovat, cestovat, vdávat se a rozvádět se. Můžeme řídit auta. Ano jezdíme tu v autech, ne na velbloudech,“ ohradila se vůči potlačování práv žen v Kataru místní prodavačka, která sice jméno prozradila, ale poprosila ať se nezmiňuje.
Místní obyvatelé se zdráhají mluvit s médii, jakmile je potkáte na ulici jsou vstřícní a milí ale po prosbě o rozhovor na diktafon většinou odvětí jen, že od mluvení jsou tam jiní a oni budou dělat svou práci.
