1978: Podezřelý postup i premiérový titul domácích Argentinců měl zahladit krvavou vládu vojenské junty
Známe to z nedávné minulosti posledních dvou světových šampionátů i nedávných olympijských her – politický režim v pořádající zemi celý turnaj pojme jako velkolepou reklamu na sama sebe, zdůrazní úspěchy, umlčí kritiky. Přesně takové bylo i mistrovství světa v roce 1978 v Argentině, kde toho času krvavě vládl vojenský diktátor Jorge Rafael Videla. Alespoň sportovně se předem daný úkol povedl a domácí získali premiérový titul světových šampionů.
V letech 1976-1983 probíhala v Argentině tzv. špinavá válka – šlo o vojenskou juntou podporované násilí vůči levicovým aktivistům, novinářům či odborářům a celkově proti exponentům bývalého režimu prezidenta Juana Peróna.
Skandály světových šampionátů
Bez kontroverze není fotbalového mistrovství. Server iROZHLAS.cz připomíná v seriálu všechny proběhlé světové fotbalové šampionáty přes události, které mnohdy zastínily klíčové branky i celková vítězství. Další díly najdete ZDE.
V čele tohoto de facto státního terorismu vůči vlastním obyvatelům stál diktátor Jorge Rafael Videla, jehož vláda je poznamenaná tisícovkami obětí a pohřešovaných lidí.
Na základě tohoto všeho se Argentina dostala pod tvrdou mezinárodní kritiku, proto se jí mistrovství světa ve fotbalu hodilo k tomu, aby se juntě podařilo vytvořit zdání, že je v zemi vše v pořádku. Jenže turnaj samotný tuto lež naopak odhalil.
Argentinci si tak přáli domácí šampionát ovládnout, že k tomu využili i nečestných praktik. Turnaj se tehdy hrál způsobem, že ze základních skupin postupovaly vždy dva týmy do semifinálových skupin. Vítězové semifinálových skupin postoupili přímo do finále, druhé týmy mezi sebou sehrály zápas o bronz.
1974: ‚Cruijff, šampaňské, nahé dívky a bazén.‘ Německý bulvár porazil nizozemské idoly
Číst článek
Semifinálovou skupinu B tvořili Argentinci, Brazilci, Poláci a Peruánci. Vše spělo k tomu, aby díky lepšímu skóre do finále postoupili Brazilci, vzájemný zápas s domácím výběrem totiž skončil bezbrankovou remízou. Zbývalo odehrát poslední zápas této skupiny – Argentina proti Peru.
Argentinci potřebovali vyhrát o čtyři góly, aby Brazilce díky lepšímu skóre předstihli a mohli zabojovat o zlato. A to se jim proti Peruáncům povedlo s pohodlnou rezervou, zvítězili 6:0 a postoupili na úkor „kanárků“ do finále světového šampionátu.
De facto ihned se vyrojily spekulace o tom, že fotbalisté Peru zápas odevzdali či snad dokonce prodali. Peru mělo obdržet nejen finanční úplatu, argentinská junta se měla odvděčit i dodávkami obilí. Výměnou za to se peruánští obránci a především brankář v zápase nikterak nepřetrhli při bránění argentinských útoků.
Brazilské protesty však neměly šanci nic změnit, takže si museli alespoň trochu spravit chuť ziskem třetího místa v souboji s Itálií. Na Argentince čekalo finále s Nizozemci před 71tisícovou návštěvou na Estadio Monumental v Buenos Aires.
Domácí v zápase od 38. minuty vedli, osm minut před koncem základní hrací doby ale Nizozemci srovnali. Zápas šel do prodloužení, kde se Argentinci trefili dvakrát a celé utkání vyhráli 3:1. Nizozemci tak prohráli druhé finále po sobě.
Oslavy prvního titulu mistrů světa mohly začít, byť se šampionát do historie fotbalu navždy zapsal jako turnaj, který posloužil k legitimizaci diktátorského režimu a stín dodnes leží i nad argentinským postupem do finále.